pátek 4. dubna 2014

Oscar Wilde aka Sherlock Holmes

Po delší době jsem opět sáhla po smutně se tvářící knize z knihovny - konečně je budu moci všechny odnést do hřejivé náruče jejich domova a přinést si do otroctví další. A co že to bylo za knížku? Detektivní příběh, který mě zavedl do ulic Londýna konce 19. století a dal mi nahlédnout do života umělců té doby - Oscara Wilda, Arthura C. Doylea a Roberta Sherarda. Knihu s názvem Oscar Wilde a vraždy za svitu svíček napsal britský spisovatel Gyles D. Brandreth


Oscar Wilde a vraždy za svitu svíček

Posledního srpnového dne roku 1889 najde Oscar Wilde na Cowley Street číslo dvacet tři, v pokoji v prvním patře, krásného mladíka, který leží nahý na perském koberci, obklopen vůní kadidla a světlem svíček. Podle poklidného výrazu ve tváři by se mohlo zdát, že mladík spí - to by ovšem nesměl mít na krku řez od ucha k uchu a být potřísněn krví.

Se svým hrůzným objevem se svěří svému příteli Robertovi a následně také Arthurovy, který právě dopsal knihu o Sherlocku Holmesovi. A právě v jeho šlépějích Oscar kráčí a snaží se odhalit, kdo je vrahem pohledného mladíčka. 

"Arthur mluvil o těch vraždách ve Whitechapelu," pokračoval, jakoby mě ani neslyšel. "Popisoval, jak byly provedeny. Je přesvědčený, že ten ,Jack Rozparovač' je vznešeného původu, nebo že je přinejmenším vzdělaný. Zvláště ho zaujal případ Annie Chapmanové, té chudinky, co ji našli u zadního východu ústavu pro choromyslné děti doktora Barnarda na Hanbury Street. Prohlásil, že tělo slečny Chapmanové musel dělohy zbavit ,odborník'. Za každou cenu mi chtěl ukázat kresbu vykuchaného těla té nešťastnice, já to ale odmítl a poněkud pošetile jsem se snažil zlehčit atmosféru. Chtěl jsem ho pobavit, a tak jsem zopakoval, co řekl padělatel Wainewright, když se ho jeho přítel zeptal na vraždu, k níž se přiznal: ,Ano, spáchal jsem hroznou věc, jenže ona měla obludně silné kotníky.' 
"Pobavilo ho to?" chtěl jsem vědět. 
"Arthura? Ten se sotva usmál, zato Stoddart řval smíchy. A pak se mě Arthur ve vší upřímnosti zeptal, zda bych byl schopen dopustit se vraždy. ,Kdepak,' bránil jsem se. ,Nikdo by se neměl dopouštět ničeho, o čem nelze hovořit u večeře.'"
Po knize jsem sáhla právě kvůli postavě Oscara Wilda. Byla jsem velmi zvědavá, jak si autor s touto postavou vyhrál a musím říct, že jsem nadšená. Oscar dílo oživuje - na stránkách knihy můžeme najít jeho bonmoty, výstřednost a dramatičnost. Detektivní příběh pro mě proto nebyl tím nejdůležitějším, nicméně musím říct, že pro mě byl dostačující - vzhledem k době, v které se děj knihy odehrává. 

Příjemná oddechovka - jako stvořená na víkendové čtení v zeleni. Rozhodně jsem zvědavá na druhou Brandrethovu knihu Oscar Wilde a Kruh smrti

Autor: G. D. Brandreth
Překladatel: Klára Šumová
Počet stran: 282
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: 2011



4 komentáře:

  1. Já se takovým knihám do teď vyhýbala, všechno co něco imituje, navazuje nebo píše o osobnostech mě děsilo, protože většina z těchto knih byla vždycky spíš hrůza, ale tohle zní celkem povedeně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, to mě právě naopak lákají. Už jen proto, že chci vědět, zda dotyčný/á "vzdávají svým dílem hold", nebo jen prachsprostě rýžují na slávě osoby, o níž je v knize zmínka.

      A zrovna tohle dílo je jedno z těch "dobrých". Myslím, že ze stránek je vidět, že pán opravdu umí psát a to že si jako jednu z postav vybral svého oblíbeného básníka, autora, člověka zde vidím jako poklonu, ne jako "vypočítavý krok".

      Četla jsem i horší díla - např. Jak mi Jane Austenová zničila život. To bylo velmi ploché a nudné dílo. :)

      Vymazat
  2. tak o téhle jsem ještě neslyšela, ale vypadá to zajímavě, i když jak píše Bastera, takových knih jsem se vždycky spíš bála :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážně mě tahle kniha bavila a bylo radost ji číst. :) Ale chápu, každý máme "své knihy, kterým se vyhýbáme".

      Já třeba osobně moc nedám knihám od českých autorů. Nevím proč, zkrátka mi k srdci nepřirostli. Knihám se vyhýbám, byť by mohly být opravdu dobré.

      Vymazat