čtvrtek 24. dubna 2014

Já, mé druhé já a Daffodila 2

Minulý pátek jsem na blog po vzoru Rachel Roo, která nemá ráda jednostranně zaměřené blogy, u kterých vlastně vůbec neví, kdo je píše, vyvěsila pár faktů o sobě. K mému ohromnému překvapení to spoustu vás skutečně potěšilo, což následně udělalo velkou radost mně. Dozvěděla jsem se, že nejsem sama, kdo chodí po světě s uštípnutým zubem a zároveň to, že budete rády (vzhledem k dámskému osazenstvu komentářů), když budu pokračovat. 


Ohromená v Ouky Douky

Ještě než se vám svěřím s nějakými dalšími fakty o sobě, padla tady "prosba", abych vyfotila svou sbírku náušnic. Což mě přivedlo na nápad, který se tu brzy objeví. Vedle faktů o mně se tu bude objevovat rubrika Miluji..., ve které budu zveřejňovat fotografie věcí, lidí, zvířat přeci, které mám doma a jsou mi blízké. Uvidíme, jak se vám bude líbit. Ale teď už k svěřování se.

  1. Mám ráda dopisy a pohledy. Ráda je píši a posílám, ráda je dostávám. Mnozí z vás postřehli, že jsem zapojená v Postcrossingu. Není nic krásnějšího, než objevit radost ve schránce. Zároveň mě baví nakupování různých pohledů. Jestli něco syslím vedle knih, jsou to právě pohledy.
  2. Nesnáším pendrek. Lékorky si kupuji jen kvůli barevným "cukříkům". Baví mě je odkousávat zuby. Lékořicový vnitřek vracím do pytlíku. Když náhodou cítím tu chuť. Brrrrrr.
  3. Mám doma gramofon. A sbírku eLPíček. Protože to praskání je nenahraditelné. Zkuste si pustit "Riders on the Storm" za deštivého večera na gramofonu. Takovou atmošku vám žádná dostupná zvuková technika neudělá. Vážně. Nehodlám se hádat. Je to prostě tak.
  4. Miluji černé čaje. Teplý Earl Grey s medem a citrónem je mé nebe. Občas se zázvorem. Když mě bolí hlava, v krku a mám rýmu. Když mám splín a bolí mě duše. Když si chci navodit pohodový okamžik. Tenhle čaj mě vždycky vnitřně pohladí a uklidní. 
  5. Ráda pálím svíčky a vonné tyčinky. Jsem v tomhle maniak. Miluji mihotavé světlo svíček. Mám ráda vůní vonných tyčinek a také olejíčků v aromalampách. Ráda nořím konečky prstů do roztaveného vosku a následně pozoruji, jak mi na nich zasychá. Mám ráda tu měkkou poddajnost zahřátého vosku.
Pevně věřím, že vás má záliba ve vosku nevyděsila a milovníci lékořice mě nebudou vnímat jako barbara.