čtvrtek 10. dubna 2014

Bílo-rudá růže

Válka růží, konec středověku v Anglii a nástup Tudorovců na anglický trůn - to je jen zlomek událostí, které Alžběta z Yorku během svého života zažila. Laskavá královna, jenž se jako jediná žena v historii může chlubit tím, že byla dcerou, sestrou, neteří, manželkou a babičkou anglického krále. Sandra Worth nám ve svém historickém románu Králova dcera - Román o první tudorovské královně dá nahlédnout do radostí a strastí této ženy. 


Nakladatelství Brána

Malá, rozesmátá "bílá růže", která si hraje se svým milovaným otcem na slepou bábu. Tak se poprvé setkáme s Alžbětou z Yorku - pokornou, milovanou a laskavou dcerou krále Eduarda IV. Píše se rok 1570 a "Války růží" ještě nejsou zdaleka u konce. Touha po moci a trůnu je příliš silná a rodinná idylka nemůže trvat věčně.

"Proč jsi smutný, drahý otče?" zeptala jsem se. 
"To ta věštba, milé dítě," pošeptal mi a hlas se mu zlomil, jak jsem to ještě nikdy neslyšela. Ukázal mi knihu. "Umíš číst?" 
Zavrtěla jsem hlavou. "Je mi teprve šest, otče." Nepřipomínala jsem mu, že jsem se v azylu neučila.  
Vypadalo to, že se usměje, ale potom se mu vrátil smutný výraz. "Praví se v ní, drahé dítě, že žádný můj syn se nestane králem, ale že ty budeš královnou a budeš nosit korunu místo nich." 
Znovu mě zahřálo u srdce. Otec mě má tak rád, že se dokonce bojí o mé štěstí, až vyrostu. "Matce se líbí být královnou," chtěla jsem ho utěšit. "Tak se to třeba bude líbit i mně, tatínku."
Věštba se nemýlila. Alžběta vyrostla v krásku, která měla spojit bílou růži s rudou a získat tak pro svůj lid mír. Alespoň to si od manželství s Jindřichem VII. Tudorem slibovala. 
Sňatek znamenal konec Válek růží a nástup renesance a vlády Tudorovců - a díky Alžbětině vyprávění jsme svědky tohoto vzestupu bílo-rudé růže.

Králova dcera je napsána opravdu čtivým jazykem. Při čtení jsem měla pocit, že jsem se ocitla přímo v centru dění, soucítila jsem s mladičkou dívkou, stejně jako jsem nesnášela zlomyslné postavy, které ovlivňovaly životy druhých na základě své sobeckosti a touhy po moci. Občas jsem měla drobné problémy se jmény některých "okrajových šlechticů" - jelikož spousta lidí se jmenovala stejně, avšak ani to mi nekazilo požitek ze čtení.



Tato kniha není pouhým výletem do historie, nýbrž mistrným náhledem do jedné krásné duše, která se svým chováním snažila získat dobro v již tak nehostinném světě. Tuto knihu doporučuji všem, kteří mají rádi skvělé počtení - a nemusíte být nutně milovníkem historických událostí.

Za recenzní výtisk vřele děkuji Nakladatelství Brána!

Autor: Sandra Worth
Překladatel: Jaroslava Hromadová
Počet stran: 360
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 2013







 






6 komentářů:

  1. Mě tahle knížka moc neoslovila. Jakožto velký nadšenec historie a speciálně doby Tudorovců a války růží jsem narážela na různé nepřesnosti. Sice chápu, že je to román, ale i tak… Ani čtivé mi to příliš nepřipadalo, ty sáhodlouhé pasáže, zachycující myšlenkové pochody Alžběty mi připadaly strašně zdlouhavé a nudné. A ty postavy taky nic moc - všechny bylo buď jasné dobré nebo jasně špatné, což tak ve skutečnosti nebylo… Ale pro člověka, který o této době moc neví to asi bude pěkné čtení. Každopádně bych asi více doporučila knížky od Alison Weirové, která se touto dobou taky zabývá a i když je to historička, napsala několik hodně dobrých románů (Princezna Alžběta, Nevinná zrádkyně,...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za názor. :)

      Každý to máme samozřejmě nastavené jinak. Já osobně jsem dílo četla nezatížená "nahltanými historickými prameny". Pokud bych očekávala dokonalé poučení o této době, s největší pravděpodobností bych nesáhla po románu (byť historickém), nýbrž po literatuře faktu.

      Jinak jako nástin mi to přišlo dostačující. Samozřejmě, pokud bych hledala a chtěla, najdu nesrovnalosti. Ale nevidím důvod, proč bych to dělala.

      Mně se kniha líbila, četla se mi dobře a hlavně - užila jsem si ji. :) Hledala jsem u ní příjemné počtení zasazené do historické doby - a toho se mi dostalo. Takže já zklamaná rozhodně nejsem. :)

      Jinak děkuji za tip na autorku - docela mě zaujala kniha "Nebezpečné dědictví". Takže se po ní ráda pokouknu v knihovně. :)

      Vymazat
    2. Jasně, to chápu, důležité je knížku si užít ;) U mě to je asi tak trochu deformace, protože mám o tomhle období hodně načteno… A taky mi asi nějak celkově nesedl styl téhle autorky, co nadělám… Jinak Nebezpečné dědictví se mi líbilo moc, určitě doporučuji, čte se to moc dobře a má to takový tajemný nádech :)

      Vymazat
    3. Moc pěkná recenze Daffodilko ze Slavíčkova :) Ono to tak bývá, člověk, když nezná detailně tu dobu, tak se mu tyhle romány líbí, ale ten, kdo se o to zajímá, tak ho to rozčiluje ty nepřesnosti. Mě takhle kazila náladu kniha Vraždy podle Shakespeare :)

      Vymazat
    4. Jo, to znám. :)

      Někdy čím víc toho člověk ví, tím menší požitek pak třeba má. Protože byť je to třeba dobře napsané/natočené/vyrobené/bůh-ví-jaké, člověk se neubrání srovnávání, nebo myšlenkám "ale tohle takhle nebylo" a prostě si to pak plně neužije. Zklamání není hezká věc. :)

      Hmmm, tajemný nádech - tak to se těším o to víc. :) Koukám, že ji u nás mají, takže si ji určitě půjčím. Jen co se tedy prokoušu hromadou momentálně čekajících knih. :))

      Vymazat
    5. Díky Basterko! :)

      Jj, máš pravdu. Já jsem takhle třeba zklamaná z filmů Harry Potter. :D Jako asi každý "Harrypotterofil" milující knihy.

      Jako kouknu se, hezký (protože co si budeme nalhávat, většinu kulis bych si chtěla nasyslit domů :D) na pohled to je, ale nemá to pro mě tu hloubku.

      (Dobře, možná jsem trochu zapšklá, jelikož nežiji v Anglii a nedostala jsem se na konkurz a nehrála aspoň koště v přístěnku.)

      Vymazat