středa 12. března 2014

Na pomezí života

Před nedávnem jsem si domů přinesla svůj první úlovek z Martinusáckého projektu zvaného "Knihoběžník". Při vyzvedávání knihy jsem způsobila lehké pozdvižení, ale nakonec vše dobře dopadlo. A tak se ke mně dostala kniha Křižovatky Williama Paula Younga, kterou jsem si už nějaký ten čas chtěla přečíst. Tohle hluboké, dojemné a skvostné dílo zahrálo na tu pravou strunu, ukrytou v hlubinách mé duše.

W. P. Young - Křižovatky s "knihoběžnickou" samolepkou 

Na začátku se seznámíme s Anthony Spencerem, člověkem, kterého byste si nechtěli znepřátelit. Tony má peníze, několik nemovitostí, ve své práci se vyzná a dělá ji zatraceně dobře, je dvakrát rozvedený, tak trochu sukničkář, na podřízené je jako pes a celkově je to pěkný necita, nedůvěřivý člověk uzavřený do svého světa, kde vládne osamělost a ve kterém city nemají žádnou váhu.

Poté, co Tony zkolabuje na parkovišti, je odvezen na neurologickou JIPku, kde lékaře přechází optimismus když zjistí, že krom úrazu hlavy má Tony i nádor na mozku.Zatímco ho při životě udržují veškeré přístroje, Tony se propadá za světlem do rozlehlé krajiny, kde se lesním porostem dostane k obrovským hradbám, kde potká Jacka - muže, na kterého má spoustu otázek.
Vlny sebelítosti a sebenenávisti jím zmítaly, až měl pocit, že mu duše praská ve švech. Příval děsu ho srazil z kolen a mrštil jím o zem. Ten muž Ježíš si k němu přiklekl; držel ho a nechal ho naříkat ve svých pažích, dost silných na to, aby udržely nesnesitelnou bolest a žal v sevření laskavé něhy. Tonymu připadalo, že jediné, co ho drží pohromadě, je přítomnost toho muže.Jako by mu uragán emocí vyrval mysl z jejího ukotvení; všechno, co dosud považoval za skutečné a správné, se teď měnilo v prach a popel. Ale pak, jako blesk z čistého nebe, se Tonymu zjevila opačná možnost: Co když ve skutečnosti svou mysl, své srdce a svou duši právě nalézá? Vzlykl a pevně zavřel oči; nejradši by je už nikdy neotevřel, aby už nikdy nemusel spatřit svou hanbu, to, čím se stal.
Tony se ocitá na pomezí "života předtím a poté", kde poznává, jaké skutečně je jeho nitro a mimo jiné se zde také setká s Ježíšem (krom spousty jiných). Ten je jeho průvodcem za vlastním odpuštěním, za důvěrou a pochopením. Nemusíte se obávat "chvalozpěvu" na Ježíše, vystupuje tu pouze jako jeden z prostředníků k cestě za poznáním. 

Já sama nejsem "nábožensky věřící", avšak jsem velmi duchovní člověk. Pokud máte otevřené srdce a cítíte, že je něco, co člověka přesahuje - ať už je to příroda, život, vesmír, nebo Bůh který má či nemá jméno,  tahle kniha vás okouzlí. Bylo by mylné rozhodnutí odložit ji z důvodu Ježíšova jména. Je to silný příběh o nalezení sebe sama v hradbách pustiny, o uvědomění si důležitých "věcí", jako je láska, pospolitost, rodina. 

Navíc je to čtivě napsané dílo, které vás dokáže rozesmát i rozplakat zároveň. Pro mě osobně jedna z nejlepších knih, jaké jsem v poslední době četla.

Autor: W. P. Young
Překladatel: Šárka Kadlecová
Počet stran: 288
Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2013 









8 komentářů:

  1. Moc krásná recenze. O knize jsem párkrát slyšela, ale nic konkrétního a věřím, že je to silné dílo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To opravdu je. Moc se mi jeho styl líbil, jsem zvědavá na knihu "Chatrč". I když mám teď "přecpáno", někam ji musím proložit. :))

      Vymazat
  2. Já bych ráda slyšela tu historku :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, přesně tu, sem s ní!

      Vymazat
    2. No, ono to není nijak zvláště vtipné, nebo tak. Jen jsme tam trochu rozproudily rutinu. :)

      Kniha byla schovaná v knihovně Filozofické a právnické fakulty v Plzni. Nejdříve jsem se ptala jedné paní, která asi ani nevěděla, že existuje něco jako internet, tak mě poslala za jinou paní. Byly tam dvě mladší paní, za ochrannými "pískátky" a nápisem "Vstup pouze bez batohu."

      Vypadalo to trochu jako na letišti a že když jim to překročíš, tak přiběhne banda těžkooděnců a svalí tě k zemi. Tak jsem nesměle začala přes tu přepážku s tím, co mám na srdci a paní mě - naštěstí mile - vyzvala, abych šla k nim, že mě neukousnou (ale ze začátku mi to tak připadalo).

      No tak jsem jim začala vysvětlovat, proč tam jsem, že hledám knihu z projektu Knihoběžník a že by tam někde u nich měla být schovaná v knihovničce v klubovně. Paní vypadal opravdu zaujatá, že tedy ani jedna z nich to nezná, ale že mě tam zavede. Bylo mi vysvětleno, že se jinak musí vystavovat nějaká "jednorázová propustka" či co.

      No, upřímně - měla jsem pot až na zadnici a modlila se, aby tam ta kniha vážně byla, jinak budu za blázna. :D Naštěstí byla, paní byla stejně nadšená jako já, zkoumala kód v knize a vyprovodila nás ven. (Byla tam se mnou kamarádka z blogu "Nejen z knihovny". Ten den jsme se poprvé setkaly osobně.)

      Tak jsem jim tam trochu zpestřila den. :)

      Vymazat
  3. Moje kamarádka četla Chatrč a hodně se jí líbila a vím, že Křižovatky si také chtěla přečíst :). Já jsem doteď moc nevěděla, o co jde, ale vypadá to zajímavě. Hodně zajímavě :).
    Mimochodem, děkuji za rozšíření obzorů! Vůbec jsem netušila, že něco jako Knihoběžník existuje! Je to úžasný nápad, nechápu, že jsem se o tom dozvěděla až teď. Jenom škoda, že ke všem knížkám, které jsou volné, a které bych si chtěla přečíst jsou moc daleko :/.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám teď "Chatrč" akorát "na cestě". Jsem na ni zvědavá, četla jsem i názory, že je lepší jak "Křižovatky". No, uvidíme. "Křižovatky" jsou rozhodně božíííí. :)

      Nemáš vůbec zač, rádo se stalo. Jo, já mám jedinou výhodu, že se občas dostanu do Prahy, ale stejně je tahle má první. A to už o Knihoběžníku vím přes rok.

      Vymazat