neděle 2. března 2014

Březnová adopce

Máme tu další měsíc, což znamená, že únorová kniha našla svého nového "rodiče" a je na čase pustit do adopčního procesu další příběh. Tentokrát jsem pro vás vybrala jeden z antikvariátových úlovků. Zamilovala jsem se do obálky a nakonec mě okouzlil i příběh. Je to takový "obyčejně neobyčejný" příběh jedné rodiny. Jak už to tak bývá, nepotkáte "dokonalou" rodinu. Každá je svým způsobem divná. Nejinak tomu je i v následujícím příběhu.


Březnová adopce

Prosím, seznamte s knihou na měsíc březen - Když byl bůh králík od Sarah Winman.



Příběh nás zavede do života Elly, který je ovlivněn jejím bratrem, rodiči, podivnou kamarádkou a v neposlední řadě králíkem, který s ní hovoří. Je to příběh dospívání, vztahů a nevšední všednosti dní. V knize je ukryto dost zajímavých myšlenek a několik postav, které si prostě musíte oblíbit - třeba jako postarší homosexuál Arthur. Jeho humor (a moudrost) mi učaroval. Posuďte sami. 
"Oblíbenost, má drahá, se přeceňuje podobně jako velký úd." 
Pokud vás kniha zaujala a rádi byste jí poskytli místo ve své knihovně, stačí mě sledovat (máte k dispozici FB stránkubloglovin, či přímo stránku blogu) a napsat mi, pod jakou přezdívkou a kde tak činíte, společně s e-mailem, kam vám mohu - v případě úspěšné adopce - dát vědět.

Do konce března máte šanci se adopce zúčastnit. A ráda bych se vás zeptala - co byla Vaše nejoblíbenější hračka v dětství? Nebo jste, stejně jako Elly, měli to štěstí mít vlastní zvířátko? Kdo, nebo co zpestřilo vaše dětské chvíle? 

24 komentářů:

  1. Tvůj blog neznám, ale působí zajímavě.
    Já jsem od dětství milovala lego. Dokonce jsem prý jako malá stavěla klidně i brzo ráno, kdy mě hlídali klimbající rodiče, zatímco vznikali architektonické skvosty. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jóóó, LEGO! To jsem také milovala - nedávno jsem stála v hračkářství a málem jsem si koupila krabici, ve které bylo nějakých 600 dílků.
      My jsme doma měli takové červené kbelíčky, které měly poklop jako vršek Lega. Taky jsem se s ním nahrála a bylo to boží!!!
      Hmmm, zajímavá neznámá, to se mi celkem líbí. :))

      Vymazat
    2. My jsme měli to samé! Tedy ty červené kbelíčky, co měly poklop jako vršek od lega :). Ty byly úžasné :D! A předloni jsem je darovala neteři, tak snad bude pokračovat v tradici - lego miloval snad každý :).

      Vymazat
  2. Tiw
    svoboda.sarka@gmail.com
    Nejoblíbenější hračka? Asi plyšový pes, s kterým jsme několik let spala. Živého jsem bohužel neměla. Alespoň ne vlastního. U jedné babičky jsem ale měla malého jezvčíka, kterými mi zpestřoval život až až. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, naše babička měla křížence (velkého asi jako vlčák). Byl to strašný paličák - vždycky jsem ho vzala na procházku, protože mi ho bylo líto. Ten parchant se po chvilce vyvlékl z obojku a já ho naháněla jak ten blbec. Nebo mě občas povozil v závěsu. :D

      Vymazat
    2. To tenhle ne. Ale dost jsem se s ním jako malá vyblbla. :D
      Ještě jsem zapomněla napsat, že tě pod přezdívkou Tiw, sleduji tady na blogu.

      Vymazat
  3. Já jsem byla trošku hračková "děvka" - pořád jsem to střídala. Stálicí bylo lego a plyšáci, byla jsem dost plyšáková a vlastně pořád jsem. Asi nejdéle mi vydržela láska k zrzavému střapatému psovi, který se jmenoval Nikko a místo v posteli se mnou sdílel několik let (i když můj současný méďa je asi na nejlepší cestě ho trumfnout).

    Králíka jsme měli taky, zakrslíka, nalezence - sestra ho našla u sámošky a úspěšně ho po dlouhatánské honičce lapila. Od té doby byla Bublinka naše. Ale moc jsem si s ní nehrála, byla pořád v kotci... Akorát jsem jí užírala králičí bonbónky s příchutí mrkve a jogurtu :D

    (Jo a Fée, siroka.alzbeta@seznam.cz)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme měli křečky - nejdříve "džungeráky" - těm jsem vždycky říkala, že jsou "malí a vzteklí" - a potom i normální křečky. A když jsem byla větší, přešla jsem na potkany - těm jsem zase ujídala jogurtové dropsy a pak lesní směs. :D Takže mi taky chutnalo jejich žrádlo. :D

      Jinak s plyšákem spím do teď a nějak jsem ani nepřemýšlela nad tím, že bych to měla měnit. :D

      Vymazat
  4. Hodně jsme si hrávala s legem a střídala jsem to s bárbínkama a domečkem pro panenky. Nebo jsem si hodně hrávala s plyšákama, kteří byly mí žáci a já jejich paní učitelka:-). Takže s toho můžeš soudit, že mám více oblíbených hraček:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukám, že Lego vedlo snad u nás všech. :) Já jsem měla jednu Barbie, měla jsem ji ráda - měla námořnický obleček (dlouhá zavinovací sukně a sáčko) a klobouček a když se jí to sundalo, měla na sobě plavky.
      Pamatuji si na oslavu svých desátých narozenin, kde jsem ji měla položenou v pokoji a kluci jí začali svlékat a jůchali nad tím, že má prsa. :D

      Vymazat
  5. Jako ostatní - lego (díky stavění s bratránkem), a jiné stavebnice. Plyšáci jsou klasika :) Ale mojím největším parťákem byla vodní želva Ells, která mě provází životem i teď :)
    Jináč, co se týká knižní adopce : ta knížka vypadá fantasticky, hlavně ta obálka! <3 Pokud by se na mně mělo usmát štěstí, (když má o víkendu pršet), tak tě sleduji na Facebooku, buď jako Veronika Janoušková, nebo stránkou mého blogu Knižní paralela :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme také měli želvu. Moc si na ní nepamatuji. Ovšem jak skončila, to vím. Bohužel, chudák nevalně. Mamince jí bylo líto, že "jí bude zima", tak jí dala zahřát na sluníčko. Zapomněla na ní. Nedopadlo to dobře.

      Vymazat
    2. To je mi líto :( ta naše lítá po zahradě třeba tři hodiny v kuse, pak já dám na půl hoďky do vody, a může jít zas :)

      Vymazat
    3. Téhle už by voda moc nepomohla. Já jsem znala ještě jednu želvu - tu měla kamarádka, byla vodní a teda byla to pěkně kousavá potvora.
      Lezla jak šnek, ale tou hlavičkou - když chtěla hryznout - uměla "vystřelit" setsakramentsky rychle.

      Vymazat
    4. Jsou to potvory, co si budem povídat :D :)
      Teď jsem si všimla, že jsem do prvního komentáře nenapsala svůj mail -> meluzinak@gmail.com ;)

      Vymazat
  6. Myslím, že ne třeba zmiňovat kde všude tě sleduji.
    E-mail: skok.adela@gmail.com
    Dětství a hračky. Jednodušší otázky by nebyly?
    Myslím, že jsem začala s mončičákem (jméno toho chudáka už nevím), ale následoval ho slon Vlado. Bylo mi asi 5let a slon byl v té době stejně velký jako já.
    Kvůli velikosti ho pak vystřídal opičák fotbalista, kterej dostal propustku a mohl se mnou na operační sál. Dokonce měl i čepici na vlasy jako já :D.
    No a pak už to byly různí plyšáci psího nebo medvědího typu.
    Další velká stálice byl medvěd ze ZOO ve Dvoře Králové. Jezdil s se mnou všude, i když zabíral dost místa.
    Ve finále ho nahradil úžasný plyšový lev. Který se ke mě našel cestu tak před čtyřmi lety.
    A samozřejmě již zmíněné LEGO. Nejlepší kámoš do postele když jsem byla nemocná. Stavění mlýnu a dalších věcí ať s plánkem nebo bez. (Byl fajn, daly se do něj schovat bonbony :P )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsou naprosto jednoduché otázky. Máš snad jiný pocit? :D

      Vymazat
  7. Ahoj, sleduji tě už nějakou dobu na FB (: (Verča Hechtová).
    vera7777777@seznam.cz
    Kniha mě zaujala, jaks nahoře sama napsala o sobě, už na první pohled. Obálka je prostě úžasná.
    Jinak hračky? Ráda jsem si stavěla po pokojíčku železniční zastávky a pak mezi nimi jezdila s vláčky. S tím mi pomáhala i mladší ségra :D A pasažéři byli různí - figurky z Člověče, nezlob se!, malá keramická koťátka a nevím, co všechno ještě..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tý jo, mě vždycky přesvědčovali o tom, že mašinky jsou jen pro kluky. :/ A já pak slintala, když jsem u strejdy našla úžasnou železnici s mašinkama. Samozřejmě - na hračky dospělých se nesahá, že. :D

      Vymazat
  8. Ahoj, sleduju přes bloglovin :) Jinak já měla nejradši lego, ze kterého jsem stavěla různé domy, ve kterých bydlela spousta lidí a hrála jsem si s nimi a vymýšlela různé příběhy :) Zvíře jsem bohužel neměla, ale vždycky jsem ho chtěla a trvá to dodnes.

    bubblebrown@gmail.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mi naštěstí vždy měli nějaké zvířátko - od křečků, po rybičky, potkany a psa. :)
      A teď máme taky psa, úžasného koliáka. :) Určitě si nějaké zvířátko v budoucnu pořídíš. Já zjistila, že ač jsou "starost", bez nich je to smutné.

      Vymazat
  9. Sledujem ťa:
    Facebook - Mária Marry Mikušková
    Bloglovin - Mária Marry Mikušková

    majusga15@azet.sk

    Moja obľúbená hračka? Pri tejto otázke sa mi hneď vybavil môj plyšoví zajačik. Keď som sa narodila moja krsna mi kúpila ružového plyšového zajačika. Všade kde som bola bol aj on. Vždy som ho ťahala všade so sebou. Momentálne mám 20 a ešte stále mi robí spoločnosť. Šialené, ja viem. Ale nedokážem sa ho vzdať. Ale ako každé dievča som tiež veľmi obľubovala barbíny. So sestrou som mala pre ne taký mal domček. Vždy ma bavilo hrať sa s nimi. Ale vždy bol vo mne aj kúsok chalana a bavilo ma stavať rôzne veci z lega. Vždy som sa snažila postupovať presne podľa tých plánikov, ktoré k nemu pribaľovali a keď sa mi všetko podarilo bola som z toho nadšená. Keď som už pomaly rástla prešla som ku klasickým detským knihám a to mi zostalo už do teraz. Až na to, že z tých detských som prešla na vyšší level. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se tedy přiznám, že jako malá jsem téměř nečetla. Nebavilo mě to. Až Harry Potter mi otevřel oči a ukázal mi kouzlo knih. :)

      Jinak mi to přijde naprosto normální, ne šílené. :) Když má člověk k něčemu vztah, nezáleží na věku. :) (Já taky spím s plyšákem, pořád. A ne, nehodlám s tím přestat.)

      Vymazat
  10. Březnová adopce je ukončená. Hrdou knižní maminkou se stává Adélka S. :)

    OdpovědětVymazat