čtvrtek 13. února 2014

Nepodceňujte sílu svých myšlenek

V dnešní době plné stresu, nefunkčních rodinných vztahů, obrovského pracovního tlaku, materiálního způsobu života či přílišných očekávání ze strany společnosti, zažívají lidé stále větší pocity osamělosti, odcizení, ztráty vlastních ideálů, hluboké deprese. Čekárny lékařů se plní pacienty s nevysvětlitelnými bolestmi, chronickými onemocněními, rakovinou a lidé poslušně polykají hrsti plné prášků, podstupují různá vyšetření, odevzdávají se do rukou svých lékařů, ale ne vždy tento postup vede k vyléčení. Může cesta k uzdravení vést i jinudy? Co když my samotní máme ve svých rukách daleko větší moc, než jsme si ochotni připustit? Tuto cestu, v níž hlavní roli v léčení hrají samotní pacienti, nám otevírá ve své knize “Mysl je mocný lékař” americká lékařka Lissa Rankinová.

Mysl je mocný lékař




Lissa Rankinová je vystudovanou lékařkou a má dlouholetou praxi v konvenčním lékařství. Trávila nekonečné hodiny ve své ordinaci (běžně se u ní vystřídalo 40 pacientů za den), předepisovala léky a různá vyšetření, neměla čas se pořádně věnovat svým pacientům, natož svému osobnímu životu - což jí stálo dvě manželství a vlastní zdraví - až přišla “velká bouře”, která jí vrhla do událostí, jež ji přiměly přemýšlet nad medicínou úplně z jiného pohledu.

Není ostatně divu, že tahle představa, jak mysl léčí tělo, nahání mnoha řadovým doktorům husí kůži. Celých deset let jsme na fakultách tvrdě dřeli, abychom si osvojili nástroje a metody, které nám údajně dávají moc nad těly druhých lidí. Proto bychom chtěli věřit, že vynaložený čas, peníze a energie nepřišly nazmar. Profesionálně i emocionálně jsme zainteresovaní na představě, že když se ve vašem těle něco porouchá, musíte jako pacienti vyhledat naši odbornou pomoc. Jako doktoři si libujeme ve víře, že vaše tělo známe lépe než vy. Na této představě stojí celý lékařský establishment.
  Většině lidí tohle paradigma vyhovuje. Alternativní názor - že disponujete potenciálem, o němž se vám ani nesnilo, a můžete se uzdravit sami - přehrává odpovědnost za zdraví zpět na vaši stranu hřiště, přičemž řada lidí si netroufá takovou tíhu nést. Je přece mnohem jednodušší vložit svou sílu i naději do rukou někoho chytřejšího a zkušenějšího, aby vás "opravil".

A tak se nám do rukou dostává kniha, jež nám přináší autorčiny myšlenky - o vlivu myšlení, optimismu, pesimismu, osamělosti a stresu na náš organismus, o samoléčebných schopnostech našeho těla, o síle a důležitosti placeba, jež je “moderními” lékaři tolik znevažována - podepřené vědeckými odkazy. Vedle zajímavých informací nám autorka podává pomocnou ruku na naší vlastní cestě k vyléčení - vše podpořené odkazem na její “osobní boj s nemocí”.

Kniha mi pomohla utřídit si myšlenky, které jsem, ve vztahu ke svému zdraví, za poslední roky získala. Doporučila bych knihu ke čtení každému lékaři, se kterým jsem přišla do styku – i těm ostatním. Protože kromě velkého poselství, že jsme to my samotní, kdo nás může uzdravit, přináší i myšlenku péče a lidskosti – a to je to, co se mi líbí. Jste-li pacient, lékař, jedinec zdravý jako rybička či zkrátka jen zvědavec, rozhodně si nenechte tento skvost utéct. Za přečtení a zamyšlení to rozhodně stojí.  

Za zprostředkování recenzního výtisku knihy nakladatelství JOTA vřele děkuji Webmagazínu Rozhledna!

Autor: Lissa Rankin 
Překladatel: Jan Kozák
Počet stran: 312
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2014

4 komentáře:

  1. Zajímavé, a nějaká tvoje zkušenost?
    Mě moje bývalá obvoďačka přivedla k homeopatii, takže tímhle směrem taky kráčím, ale nejsem doktor, tak zatím dost tápu a třeba na děti bych se bála poslat alternativní medicínu bez té klasické...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, já jsem se osobně v průběhu čtení dost viděla - tedy spíše tu cestu, která vedla k mé nemoci. (Ať už to byl poct osamění v dětství způsobený tím, že jsem nebyla dostatečně dobrá - a je jedno, zda to byla pravda, nebo s to má dětská hlava myslela -, neustálý strach, bezmoc, pesimistický pohled na věc.)
      A je tedy pravda, že jsem osobně po onemocnění byla vržená do prášků a nic se nelepšilo - až poté, co jsem 2012 zašla za pí. doktorkou Lazarovou, která mi naordinovala změnu stravy a povídala si se mnou, v té době jsem chodila na reiki, začala jsem číst Osha a taky jsem začala vnitřně odpouštět věci, které mi dost ublížily (od rozvodu rodičů, přes špatný rozchod), opustila jsem práci a přiznala si, že vše, co jsem dosud dělala nevycházelo ze mě, z mého přání, ale pouze z přání okolí, my je lépe a cítím se zdravější než kdykoliv předtím.
      Autorka ale neodsuzuje konvenční medicínu - to vůbec. A ani já ne, ba naopak, když jsem měla rozjetého Crohna, velmi mi pomohli. Jde o to, že spousta lidí se dnes spoléhá na "zázračnou pilulku" a na to, že je "doktor spasí". A i o špatně nastavený systém, kdy pro doktora leckdy nejste nic než číslo (tělo), které si mohou odfajfknout a jede se dál. A bohužel vím, o čem mluvím.
      Tahle kniha spíše propaguje fakt, že chceme-li se uzdravit/cítit lépe, máme ve svých rukách obrovskou moc, a že kdyby se změnil přístup pacient-lékař, nebylo by tolik nešťastných, nemocných lidí.

      Vymazat
  2. No ono je to těžké, je fajn si říkat: Víra mé mě vyléčí, ale ono to nejde a člověk snadno ztrácí sílu, ale každopádně souhlasím s tím, že je nejlepší celková terapie, léky, psychika, strava, příroda :) Knížku si píšu na seznam, tohle téma mě zajímá :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, že spousta lidí na to není připravená, nebo zkrátka nemá na to si to projít "svépomocí". Jde spíše o to, že by bylo daleko jednodušší pro pacienta, kdyby ho lékař příliš nestavěl do role pasivního přijímatele "boží" - tedy tady lékařské - vůle. Často mi dal někdo z doktorů najevo, že vědí lépe co dělají, než já. Ale upřímně - nikdo z nich nikdy nežil můj život, nezná ty podmínky a co hůř, bez zájmu o tyhle okolnosti, důležité okolnosti, nařizují v lepším případě medikamenty, v horším chirurgický zákrok, který je leckdy jen pohodlnost.

      Vymazat