Slušnost se nenosí
Jak si objednáváte kávu vy? Dělá vám problémy si o něco slušně poprosit, požádat. Jak to máte s omluvami, slovíčkem "prosím" a "děkuji". Jsou to jedny z prvních slov, které nás jako malé učí. I dítě ví, že když něco chce, má poprosit a poděkovat. Tak proč na to v dospělosti tolik zapomínáme? Vždyť přece trocha slušnosti a milého chování ještě nikoho nezabila. Ale dost lidí se tváří, jako by slušné vychování byl mor.
Zarazil mě názor jednoho pána na výše uveřejněný obrázek - prý se mu totiž "příčí prosit za něco, co se mu obchodník snaží prodat". Myslím, že pán by se měl vrátit na hodinu do mateřské školky a zopakovat si základy slušného a vstřícného chování. Rozhodně by mu to neuškodilo.
 |
| Je tak těžké říci "prosím"? |
Za prvé - s největší pravděpodobností před vámi nebude stát majitel/obchodník a prodávat vám své zboží. Obsluhující člověk má k majiteli většinou tak blízko jako králík ke králi. (A věřte mi, že právě ta obsluha potřebuje váš úsměv a "prosím" a "děkuji" ze všeho nejvíc.)
A za druhé - to je vážně tak složité použít slovíčko "prosím" a zachovat se jako slušný a zdvořilý jedinec?
Překvapuje mě, kolik lidí v tom dnes vidí problém.Všichni máme "plnou hubu" svých práv a "tohle já nemusím", až kolikrát zapomínáme na obyčejnou zdvořilost a slušnost. Ublíží vám, když se na druhého člověka usmějete a mile mu poděkujete? Když ho poprosíte o něco, co chcete? Ublíží vám, když pustíte starou paní sednout - nebo těhotnou ženu?
O co by byl život příjemnější, kdybychom se začali chovat jako lidé a ne jako hovádka, která si myslí, že když si to zaplatí, nemusí se obtěžovat se slušností. Otevřít své srdce a být vstřícnější je povznášející, tak proč to alespoň nezkusit?
Nechci ze sebe dělat nějakého ultra slušňáka, v tom mám pořád jisté mezery, ale překvapilo mě, jak lidé reagují, když se v autobuse automaticky ptám "Dobrý den, můžu si k vám přisednout?", protože, co tak vím, skoro nikdo už se neptá, prostě si sednou. Takže na mě potom ty dospělé paní koukají, jako bych byla přírodní úkaz a když potom vytáhnu matematiku a začnu se v autobuse učit, ten pocit z jejich úsměvů je k nezaplacení :).
OdpovědětVymazatTo já taky, neboj. Nejsem dokonalá, ani v tomhle směru ne. Jen mě prostě zaráží, že někteří lidé nehodlají dělat ani to, co já už od mala považuji za základ.
VymazatA neboj, nejsi divná, já se také ve většině případů ptám. :)
Když se nad sebou zamýšlím, při objednávání kávy apod. asi občas na "prosím" zapomínám. Ale jinak si o sobě myslím, že jsem celkem vychovaná, nemám problém děkovat (i několikrát), omlouvat se, pokud do někoho vrazím, pozdravit, zeptat se v autobuse, zda je místo volné. Ještě mám mezery a měla bych na tom zapracovat, díky, tohle mě snad trochu nakoplo :) (Mimochodem obrázek je úžasný!)
OdpovědětVymazatJe fakt, že už asi mnoho z nás zapomíná. I když jsem absenci takového slova ochotná tolerovat mnohem víc, než když dojdu do krámu a prodavačka, kterou vidím poprvé v životě, se zeptá: "A ty si dáš co??"
(to mám pak pokaždé sto chutí poznamenat, že husy jsme spolu nepásly, aby mi automaticky tykala... :D)
Já většinou začínám objednávku slovy "Dobrý den, mohla bych poprosit...." a zakončuji "Děkuji." Nebo taky "Jedno -dosaď si co chceš - prosím.", i když si kupuji "pitomou jízdenku". :))
VymazatTo tykání mi připomíná, že nesnáším, když mi někdo říká "a paní si dá". Jaká paní?!? No nic, to je trochu z jiného soudku. :D