pondělí 20. ledna 2014

Slušnost se nenosí

Jak si objednáváte kávu vy? Dělá vám problémy si o něco slušně poprosit, požádat. Jak to máte s omluvami, slovíčkem "prosím" a "děkuji". Jsou to jedny z prvních slov, které nás jako malé učí. I dítě ví, že když něco chce, má poprosit a poděkovat. Tak proč na to v dospělosti tolik zapomínáme? Vždyť přece trocha slušnosti a milého chování ještě nikoho nezabila. Ale dost lidí se tváří, jako by slušné vychování byl mor.


Je tak těžké říci "prosím"?


Zarazil mě názor jednoho pána na výše uveřejněný obrázek - prý se mu totiž "příčí prosit za něco, co se mu obchodník snaží prodat". Myslím, že pán by se měl vrátit na hodinu do mateřské školky a zopakovat si základy slušného a vstřícného chování. Rozhodně by mu to neuškodilo.

Za prvé - s největší pravděpodobností před vámi nebude stát majitel/obchodník a prodávat vám své zboží. Obsluhující člověk má k majiteli většinou tak blízko jako králík ke králi. (A věřte mi, že právě ta obsluha potřebuje váš úsměv a "prosím" a "děkuji" ze všeho nejvíc.)
A za druhé - to je vážně tak složité použít slovíčko "prosím" a zachovat se jako slušný a zdvořilý jedinec? 

Překvapuje mě, kolik lidí v tom dnes vidí problém.Všichni máme "plnou hubu" svých práv a "tohle já nemusím", až kolikrát zapomínáme na obyčejnou zdvořilost a slušnost. Ublíží vám, když se na druhého člověka usmějete a mile mu poděkujete? Když ho poprosíte o něco, co chcete? Ublíží vám, když pustíte starou paní sednout - nebo těhotnou ženu? 

O co by byl život příjemnější, kdybychom se začali chovat jako lidé a ne jako hovádka, která si myslí, že když si to zaplatí, nemusí se obtěžovat se slušností. Otevřít své srdce a být vstřícnější je povznášející, tak proč to alespoň nezkusit?





4 komentáře:

  1. Nechci ze sebe dělat nějakého ultra slušňáka, v tom mám pořád jisté mezery, ale překvapilo mě, jak lidé reagují, když se v autobuse automaticky ptám "Dobrý den, můžu si k vám přisednout?", protože, co tak vím, skoro nikdo už se neptá, prostě si sednou. Takže na mě potom ty dospělé paní koukají, jako bych byla přírodní úkaz a když potom vytáhnu matematiku a začnu se v autobuse učit, ten pocit z jejich úsměvů je k nezaplacení :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já taky, neboj. Nejsem dokonalá, ani v tomhle směru ne. Jen mě prostě zaráží, že někteří lidé nehodlají dělat ani to, co já už od mala považuji za základ.
      A neboj, nejsi divná, já se také ve většině případů ptám. :)

      Vymazat
  2. Když se nad sebou zamýšlím, při objednávání kávy apod. asi občas na "prosím" zapomínám. Ale jinak si o sobě myslím, že jsem celkem vychovaná, nemám problém děkovat (i několikrát), omlouvat se, pokud do někoho vrazím, pozdravit, zeptat se v autobuse, zda je místo volné. Ještě mám mezery a měla bych na tom zapracovat, díky, tohle mě snad trochu nakoplo :) (Mimochodem obrázek je úžasný!)

    Je fakt, že už asi mnoho z nás zapomíná. I když jsem absenci takového slova ochotná tolerovat mnohem víc, než když dojdu do krámu a prodavačka, kterou vidím poprvé v životě, se zeptá: "A ty si dáš co??"
    (to mám pak pokaždé sto chutí poznamenat, že husy jsme spolu nepásly, aby mi automaticky tykala... :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já většinou začínám objednávku slovy "Dobrý den, mohla bych poprosit...." a zakončuji "Děkuji." Nebo taky "Jedno -dosaď si co chceš - prosím.", i když si kupuji "pitomou jízdenku". :))

      To tykání mi připomíná, že nesnáším, když mi někdo říká "a paní si dá". Jaká paní?!? No nic, to je trochu z jiného soudku. :D

      Vymazat