středa 30. října 2013

Kam se hrabe bičování

Výchova našeho psa se pro mne - čím je starší a já unavenější - stává některé dny solidním očistcem. Pořídit si psa je asi lepší, než svou duši svěřit bohu nebo psychologovi, protože ta chundelatá koule, která zbožňuje všechno a všechny (a nějak se nezdá, že by z toho hodlal vyrůst, spíše do toho hlouběji zarůstá) je jedna velká terapie - i když sem tam poněkud bolestná...


úterý 29. října 2013

Rychle se ani pes nevysere

Posledních pár dní se v mém slovníku a mé hlavě honí slovíčko "rychle". A je to na mně zatraceně znát - jsem unavená, zpruzená a mám o to větší pocit, že nic nestíhám, že mi život proplouvá mezi prsty a že je všechno špatně. Všechno se točí kolem myšlenky, že jsem si našla práci a mám donést potvrzení od doktora. Ale jak už to tak s Vogony chodí, k tomu co potřebujete se jen tak nedostanete a už vůbec ne "rychle".

neděle 27. října 2013

Zimní čas je pohlazení

Ach, jak já tuhle změnu času miluji! Mám pocit, jako když mi někdo konečně vrátí mojí hodinu života. Znám spoustu lidí, kterým tyto časové změny nic neříkají, ale já patřím mezi ty citlivé jedince, takže když přijde letní čas - trpím a jsem nešťastně znechucená, avšak přijde-li zimní čas, jsem najednou hrozně spokojená, nadšená a mám vnitřní pocit, že je (konečně) vše v pořádku.


sobota 26. října 2013

Ach ta krutost povinností

Tak jsem se dnes, mezi praním prádla a přemlouvání k tvorbě oběda, tak zamyslela nad tím, jak sakra žijí všichni ti "éteričtí lidé" a umělci všeho druhu. Oni snad musí žít u maminky, jiné ženy, která jim nahrazuje maminku a nebo žijí na hromadě hnoje. Nebo je chyba ve mně? Já totiž vůbec nemám "slinu" cokoliv kreativního vymýšlet, když se kolem mě válí spousta "musím" a jiné všední povinnosti.

pátek 25. října 2013

Bohem může být i čumáček

Je tu první knížka, o které bych chtěla psát. Každá knížka, kterou mám, se ke mě dostala po vlastní cestičce. Tahle na mě vyskočila z regálu v jednom antikvariátu. Ne doslova, ale já to vyhopknutí vážně viděla. Víte, jsem někdo, kdo se nechá okouzlit obalem knihy - a většinou se nezklamu, vážně. Jinak tomu nebylo ani v tomto případě.


pondělí 21. října 2013

Knihomilka

Tak jsem se dnes rozhodla, že spojím dvě své lásky - knihy a psaní - a výsledek se objeví zde. Bude to pro mne přehledné a možná to někoho přiměje, aby si přečetl nějakou báječnou knihu. A mě to donutí psát. Což je vždycky jen a jen dobře. Obojí.


neděle 20. října 2013

Žití není zapnutá telka

Život je pohyb. A tím pohybem nemyslím, že člověk má běhat jako magor z jedné strany na druhou podél řeky, nebo se na kole ušlapat k smrti. Myslím to lehce obrazně. Život neprožijeme před televizí a v pohodlnosti svého domova. Chce to hýbat se, někam se podívat, za něčím se vydat, něco objevovat a nepřestávat žasnout. Jakmile ustrneme na místě, v pohodlnosti, v tu chvíli zemřeme a je jedno, že dýcháme...


pátek 18. října 2013

Cítíš to "kouzlo" Vánoc je kolem nás

Včera jsem po dlouhé době překročila práh nedalekého supermarketu a sotva jsem pocítila teplo a hluk, napadlo mě jediné slovo - očistec... Nejdříve jen proto, že si lidé šlapali po hlavách a div si nepodráželi nohy, aby se dostali dovnitř nebo prchli ven. A pak jsem to uviděla - a i když jsem to tak nějak čekala už v září (byla jsem mile překvapena, že se tak nestalo a doufala jsem v obnovu zdravého rozumu lidstva), znechutilo mě to - slovo "Vánoce" a přání jejich pohodového prožití...


středa 16. října 2013

Žena výrazu zbavená

Dnes jsem si byla podat žádost o novou občanku - ano, už jsem definitivně opustila své "severské hnízdo". (Vlastně jsem jen vyměnila jednu značku piva za jinou, ale to je stejně jedno, protože nejraději mám Kozla a na tom pobyt nic nemění.) A když jsem tak seděla v tom malém prostoru, byla jsem poprvé celkem ráda, že mezi mnou a paní je přepážka - ne kvůli jejímu bezpečí, ale tomu mému...


úterý 15. října 2013

Vyznání

V očích slzy a v srdci neskonalý žal, protože muž, kterého znala celý svůj život, hrdina jejího dětství a v dívčích letech vzor mužské krásy (vždycky v něm viděla Jean-Paul Belmonda) odešel na věčnost. Byla s ním legrace, měl krásný hlas, vyprávěl ty nejlepší příběhy a vždycky tu byl, když chtěla někoho obejmout a s někým se poradit. Miloval ji, proto, že je. Protože byla jeho první, ač vlastně byla třetí ženou v pořadí, která útočila na jeho srdce. Byla vnučka. Byla. Existovala. Smála se. Milovala ho. A on za to miloval ji.


čtvrtek 10. října 2013

Všechna esa vržena

Znáte to... někoho potkáte a zjistíte, že je to člověk, s kterým byste chtěli být celý zbytek svého života. Je báječný, úžasný, dokonalý. Stejně jako vy pro něj. Oba dokážete vše, co si zamanete, jste plni kreativity, pozitivní energie a máte pocit, že nic není nemožné. Jak krásně hřejivé.


neděle 6. října 2013

Kaz pro krásu

Dnešek "mě donutil" zamyslet se nad myšlenkou, že "kaz je tu proto, abych viděla krásu a dobrotu zbytku"... Jde o to, že tu vždycky bude spousta lidí, kteří vás budou z nějakého důvodu "nemít v lásce" (protože nenávidět je asi moc silné slovo), ještě větší skupina těch, kterým budete úplně jedno a malá skupinka těch, kteří vás mají z nějakého důvodu rádi. A přesně té poslední skupince je vhodné věnovat svoji pozornost, avšak přece...