středa 25. září 2013

Děsivý tělocvikář

Při dnešní ranní procházce se psem jsem (opět) potkala skupinku, které mi bylo líto - nebo alespoň několika členů. Byla to chlapecká skupina z nějaké místní školy a měli hodinu tělesné výchovy v malebném prostředí okolí řeky. Což většině těch ubožáků asi bylo jedno, protože vypadali, že přes červené skvrny nemohou vidět své nohy, natož nějaké okolí, a že brzo zkolabují... A já jsem snad celou procházku o výjevu lehce uvažovala a vzpomínala na své - neméně nepříjemné - zkušenosti s tímto, troufám si říct, že v tomto podání bezcenným, předmětem.


sobota 21. září 2013

Liška podšitá

Tak jsem díky jedné své známé narazila na tohle norské, komediální duo. Upřímně - ze začátku jsem si říkala "proboha, CO to zas je?" Ale už po prvním shlédnutí jsem si to musila pustit znovu... a znovu... a znovu... a ano - poslouchám to i teď.... O čem že je řeč? Jistě víte, nebo ne?


pátek 20. září 2013

Nezachráníš

Také vás učili, že máte pomáhat ostatním? A vy jste si to vzali do hlavy tak mocně, že máte "touhu zachraňovat přes mrtvoly", nebo spíše přes jednu jedinou - a to svoji vlastní... Máme pomoci babičce s nákupem, máme pomoci mamince s nádobím, máme pomoci tatínkovi podržet hřebík, bráškovi pomoci s úkolem...


neděle 15. září 2013

Osudy míčků

Valná většina psů dospěje v určitém věku k poznání, že si nedokážou představit svůj život bez té "barevné koule, co tak hezky hopká a juchůů, já běžím za ní!" ... Tak i náš pes došel za poslední měsíc k poznání, že míček nebude tak úplně marný, že ho s sebou musíme brát na procházku a "Prosím házej, házej!" - alespoň do chvíle, než se začne nudit a jeho kólií pozornost zaujme něco jiného...


sobota 14. září 2013

Zvláštní chvíle

Jsou věci, které mne naprosto fascinují... jsem fascinována obyčejnými věcmi ve svém okolí... zvláště takovými, které nejsou tam, kde by měli být... že mi nerozumíš? Viděli jste někdy opuštěnou tříkolku uprostřed ulice... Šátek uvázaný na plotě... knihu jedoucí na sedačce v tramvaji... zapomenutou flašku od pití tančící ve vlaku... pytlík, jenž hraje s větrem na honěnou uprostřed polí.... Už víš?


„V tmavých jeskyních našich myslí sny stavějí svá hnízda z pozůstatků dne.“ Rabíndranáth Thákur


čtvrtek 12. září 2013

Nejtišší lidé mají nejhlasitější mysl

"Introverti jsou lidé, kteří raději poslouchají než mluví, raději čtou než chodí na večírky. Rádi tvoří, ale nenávidí self-promotion, a raději pracují sami než brainstormují v týmu. Přestože bývají dnešní kulturou nálepkováni jako ti „tiší“, co se neumí prosadit.

neděle 8. září 2013

Že si protiřečím?

Budiž... pak si tedy protiřečím;
Jsem velký... vejde se toho do mě moc...
 
 W.Whitman

 



sobota 7. září 2013

Nepřemýšlej - buď IN!

Přesně! Proč přemýšlet nad tím, zda mi ty legínky sluší, hlavně že jsou IN! Proč přemýšlet nad tím, že tohle sáčko má dvacet dalších, hlavně že je to IN! Proč se zabývat myšlenkou, že jsem na chlup stejná ( možná o odstín děsivější), než čtyři moje spolužačky... Jsem IN a to je hlavní! Být svá a přemýšlet - to už po mně chcete nějak moc, ne?


středa 4. září 2013

Ufňukaní kňouralové

A vše to začalo už v útlém dětství... každý to moc dobře zná - jste-li zdravé dítě, nedostanete "nic navíc", nikdo kolem vás neskáče, vše je v pořádku, nepotřebuješ naši pozornost... a najednou "ejhle", děťátko onemocní a všichni se z toho můžeme zbláznit - přijde se na něj podívat babička, nosíme mu sladkůstky, aby se hezky uzdravil, nechceš nakrájet ovoce, naklepat polštářek... Nemocné dítě obskakujeme, jako by nemoc byla něčím víc, než-li zdraví... A ano, myslím, že zde začíná ten velký problém, zde je ta brána k "sedněme si a hromadně se politujme, bude to žůžo"...


neděle 1. září 2013

Radost je oč tu běží!

Miluji psaní... mám ráda hraní Člověče, nezlob se... zbožňuji snažit se vyfouknout co největší bublinu z bublifuku... ráda si s někým házím míčem... ráda si kreslím, i když si myslím, že to moc neumím... ráda píši dopisy a pohledy a posílám je přátelům a rodině... ráda čtu knihy... ráda prolézám antikvariáty a hledám dobré knihy a elpíčka... ráda se dívám na mraky na obloze... ráda pozoruji jak teče řeka, plavou na ní kachny, létají motýli... ráda sedím na lavičce, piji kafe a pozoruji lidi chodící kolem... ráda se houpu na houpačce...

Pesimistický požírač bodláčí

Tak a je to tady! Včerejší den byl nejen poslední srpnový, ale také poslední, kdy jste mohli vybírat kterým z přátel hloupoučkého Púa by jste chtěli být... a nezklamali jste mě, protože to vyhrál můj nejvíc nejoblíbenější plyšák ze Stokorcového lesa a tím je věčně pesimistický oslík Ijáček!