středa 28. srpna 2013

Univerzální odpověď

V pondělí jsem se díky jedné maličkosti opět ocitla na půdě své bývalé střední školy. A stanula jsem tváří v tvář svému bývalému třídnímu, který se na mě - k mému nemalému překvapení - přišel podívat a povídat si se mnou. Hm, tuhle fázi bych si nejraději ušetřila... A tak nadešel čas na otázku "A co Vy děláte?" načež z mých úst vylítla odpověď "Nic.". Která je, jak jsem si později uvědomila, mojí univerzální odpovědí na tuto otázku téměř každému - jelikož čekám, že jakmile nedám odpověď "Pracuji" nebo "Studuji", bude to stejně odpověď nevyhovující, tak raději rovnou řeknu, že NIC.

úterý 27. srpna 2013

„Odlétlá myšlenka je jako pták, kterého jsi nestačil zadržet ani za jedno pírko jeho křídla.“ Otto František Babler

 

Vzhůru do nekonečna... a ještě dál...

Jako malá, jako hodně malá - myslím, že mě to přešlo už na prvním stupni základní školy - jsem byla vážně šťastná... nebo spíše si nepamatuji, že bych byla nešťastná... vše mne lákalo, vše jsem si chtěla osahat, okoukat, očichat, ochutnat... chtěla jsem poznávat s dětskou vervou a nadšením, měla jsem křídla a čistotu - nejen - ve svém srdci... Tak kde se stala chyba, že jsem se v pozdějším věku - a vlastně docela do nedávna - cítila často tak osaměle, nešťastně a zbytečně... A myslím, že včerejší "návrat na rodnou hroudu" mi dal -alespoň část - odpovědí...



neděle 25. srpna 2013

Všude samá růžová kosmetika v módě

Já vám nevím... vážně nechci nikoho shazovat a být zlá... ale... už je toho na mě nějak moc... přijde mi, že blogů se všude "vyrojilo jako hub po dešti", ale když na ně tak koukám, je to vše prašť jako uhoď - vše je laděno do "cukrovinkově růžové", všude ta samá nudná témata točící se kolem "v čem jsem dnes vyrazila před barák/ co jsem si koupila v drogerce/ co si patlám na obličej/ DIY příšernosti"...


"Pohádka" pro Púinku

Žila byla jedna víla. A ta víla se jmenovala Prázdná dirka. Žila uprostřed hlubokých lesů, byla osamělá a cítila se prázdně. Marně přemýšlela, čím by svoji samotu a prázdnost zaplnila...
Až uviděla krásně tvarovanou, patnáct centimetrů dlouhou větev se správným průměrem - větev uřízla a strčila ji... Do kastrolu a uvařila si velmi chutnou veverčí polévku. Zaplnila prázdnotu v bříšku a tím i svoji životní prázdnotu. A tak jedla a jedla, až se z ní stala Američanka.


Šílenost psíčkaření

Miluji ranní venčení našeho psa. Miluji zvuk granulí dopadajících na dno misky. Miluji to mručení když - honí granule v misce, hraje si s plyšovým pejskem, krade a okusuje moji bačkoru. Miluji jak někde upadne a tvrdě usne, až máte pocit, že pošel. Miluji jeho pohled "lva salonu" a to, když na mě mrká rozkošnými řasičkami. Miluji jeho mazlivost. Miluji, jak s láskou cupuje svoji spací deku. Miluji, jak nedokáže vylézt na gauč, aniž by jste mu zvedli ten těžký zadek. Miluji ho. Je boží. Ale láska s sebou přináší i jedno velké ALE...

pondělí 19. srpna 2013

Ranní meditace

Pořízení psího kamaráda neznamená jen mazlení, kochání se jeho krásnými kukadly a šišlání - přináší to s sebou i jisté povinnosti... Naštěstí, když jste na to dva, jde to snáze... Takže máme ranní venčící služby - 2x já, 2x on...

pátek 16. srpna 2013

Má pravá... i ta levá....

Byla to láska jako trám. A nebo jsem si to alespoň ve svých naivních náctých letech myslela. Byl krásný, byl chytrý a já byla až po uši zamilovaná. Byli jsme naprosto šťastní. Rozhodně jsme o tom byli oba přesvědčení  – jen já o něco málo déle, než jsem se dozvěděla, že vlastně nejsme pár, ale menší trio, nebo spíše, že oni dva jsou pár a já už jsem lehce mimo.