středa 31. července 2013

„Umění a láska působí jako slunce - probouzí energii.“ Maxim Gorkij

 

Margery Williamsová - Králík Sameťáček

"Co je to OPRAVDOVÉ?" zeptal se jednoho dne Králík, když leželi bok po boku... "Znamená to snad, že v tobě něco bzučí a čouhá z tebe nějaká páka?"
"Opravdové vůbec neznamená, jak jsi udělaný," řekl mu koník Plyšák. "To se to prostě najednou stane. Třeba když tě má dítě hodně, ale hodně dlouho rádo, nejenže si s tebou hraje, ale že tě OPRAVDU miluje, tak potom jsi teprve opravdový."
"A bolí to?" zeptal se Králík.
"Někdy," odpověděl koník, protože vždycky říkal pravdu. "Ale když jsi Opravdový, tak ti bolest nevadí."
"A stane se to najednou, jako když tě natáhnou klíčkem, anebo kousek po kousku?"
"Najednou se to nestane," řekl koník. "Jde to postupně a trvá to dlouho. Proto k tomu málokdy dojde u věcí, které se snadno rozbijí, nebo mají ostré hrany a je třeba s nimi zacházet opatrně. Spíš platí, že když začneš být Opravdový, tak už ti díky vší té lásce vypadaly všechny chlupy a už nemáš oči a jsi celý odraný a nožičky ti visí jen na vlásku. Ale na tom všem vůbec nezáleží, protože jakmile jsi Opravdový, tak nemůžeš být ani ošklivý, leda snad pro lidi, kteří tomu nerozumí."




Šly orgány silnicí

V Sadové ulici hrála si holčička s ohněm
Vzplanul plyšák a krabice po něm
Hořela kuchyň, pokoj i chodba
Hasiči se odtrhli od piva Holba
Požár se rozšířil do dalších bytů
Škoda je veliká, 150 litrů
Rodina s holčičkou nemá už prachy
Prodá na orgány holčičky bráchy


já, kdysi mladě (14-16? kdo ví přesně ), ve chvilce pomatení smyslů, nudy a lehkého odéru brutality 

Medvídek Pú

"A co se tedy stalo?" zeptal se Tygr. "Budil tě snad nějaký hromburácký hrom,nebo vrzavé větve, nebo pleskavá podlaha?"
"Ne, to ne," odpověděl Pú zamyšleně. "Celou noc jsem poslouchal ticho. Bylo ho nějak strašně moc."




Nesnáším

Nesnáším způsob jak mluvíš a nenávidim tvoje vlasy
Nesnáším když řídíš moje auto nenávidím když zíváš
Nesnáším tvý blbý vojenský boty i to že mě tak znáš
Nenávidim tě tak že je mi až zle a zkouším i básnit
Nesnáším že máš vždy pravdu a nesnášim když lžeš
Nesnášim když mě rozesměješ a o to víc když mě rozpláčeš
Nenávidim tě za to že jsi u mě a že jsi mi nezavolal
Nejvíc nenávidim že tě vůbec ani trošku neumím nenávidět
Nedokážu to


pondělí 29. července 2013

Šišlavost zaručena do jedné sekundy

Tak jsme si pořídili štěně...  Je to neuvěřitelný krasavec, naše malá "modelína" s korálky místo očí, které má ohozené řasičkami, za které by nejedna dáma byla ochotna položit život... Naše tříměsíční sedmikilové štěňátko dlouhosrsté kolie - ovšem ne, není to "typická zlatá" Lassie,  nýbrž nádherný tricolorek...


čtvrtek 25. července 2013

Radost přerostlého dítěte

Dnes (no, teď už vlastně včera) jsme byli v Praze a narazili jsme "Na tý louce zelený" na tahle úžobájná zvirátka! Bože, kdyby jste viděli, jakou dětskou radost ve mně pohled na tyhle roztomilé tvorečky vyvolal...


středa 24. července 2013

Člověk by se měl smát celý svůj život.

„Člověk by se měl smát celý svůj život. Jestli se dokážete smát v jakékoli situaci, naučíte se jim čelit - a to vám pomůže dospět. Neříkám vám, že nemáte plakat. Ve skutečnosti však když se neumíte smát, neumíte ani plakat. Smích a pláč jdou ruku v ruce, jsou součástí jednoho jevu - autentického bytí v pravdě.“
                                                                                                   Osho


úterý 23. července 2013

Čvachtání v loužích

Další z mých epických, duši drásajících a všelijaké pocity vyvolávajících... jsem asi poslední dobou solidní cíťa...nebo jsem spíš taková byla vždy, jen jsem se "statečně držela",což je - teda mimochodem - ta největší kravina, kterou můžete udělat...trust me, I am crazy....


pondělí 22. července 2013

Tulák ztracených dní

A slova umlkla v půlce věty...
Ten význam se rozletěl jak poplašení ptáci...
Slova prší a jejich déšť tvoří symfonii krásnější a děsivější než sám život...
Koho hledáš tuláku ztracených dní, lapáš po dechu, však úsměv na rtech září, jako slunce do dálav...
Srdce otevřené a jeho žár rozdává světlo zbloudilým duším...
Natažená ruka a touha se chytit, bezpečný přístav bláznivých nadějí...

                         1.5.2013 pro spřízněnou duši

úterý 9. července 2013

Edward a jeho magnetická banda


Nevím, zda se mi u téhle písničky chce víc usmívat, nebo brečet... takže z toho většinou vznikne úsměv plný slz, pochopení, lásky a jakési "nadpozemské neuchopitelnosti"...
Když se zaposlouchám do téhle překrásné písně, do hlasu, který mě hladí po nejhlubších vrstvách mé duše, zadívám se na klip, který mě odnese do hravosti dětských dní...


A tak dospěla v ženu...

V životě každé mladé dívky nastane okamžik, kdy se z poupátka ignorujícího kuchyň a kuchyňské náčiní ( nepočítáme rychlovarnou konvici a toastovač - přátelé každého "nevařiče" ) rozvine růže plná elánu do pečení,vaření a kuchtění všeho druhu....


neděle 7. července 2013

Optimistická pohádka

Byl jednou jeden králíček, ten žil na pláži.
Jmenoval se králíček Ušáček a jeho jediná kamarádka byla mušlička.
Měli se strašně rádi,ale jednoho dne, jednoho krásného dne - sluníčko svítilo, ptáčci zpívali....
se stalo, že ten měkejš nebohá, ano- naše milá mušlička, spapala králíčkovi snídani.
Králíček to přijal jako chlap, vzal sekyru a milou mušličku rozmlátil na malý, malinkatý, ale uplně malinkatý sračky..
                                                                                                                           
                                                     26.9.2007

Největším neštěstím lidstva je, že vymění prožitek za pohodlí... Daffodila

čtvrtek 4. července 2013

Tápání duší

Duše bloudící světem jsou viditelné všude
Touží po životě a jak slepci tápou v hlubinách těla
Málokdo poslechne sílu svého tlukoucího srdce, jež našeptává "Žij svůj život - tady a teď! Začni,jsi sám sobě svým pánem."
Ve stádu je nebezpečná síla,plout s proudem řeky je snadné
Nehoň se za zlatým přídomkem, i když každý k němu míří - zvedni hlavu k slunci a poznáš štěstí
Nech svou duši kvést a své srdce pusť jako ptáčka z klece
A dočkáš se svého štěstí, věř že....

Na pařezu u řeky


Na břehu řeky sedí a vítr hladí její tvář… její myšlenky plynou jako voda v řece… a na obzoru letí malý pták… její duše letí vedle něj a letmý úsměv zdobí její tvář… tajemná dívka v černém… a přec barevná je jak duha na nebi… krása v srdci klíčí a láska objímá její ramena… nebe pláče dojetím… jednu jemnou slzičku za druhou… listí zpívá svoji píseň za doprovodu neviditelných ptáků… stébla trávy jí lechtají po noze jako rozpustilí milenci…
 

středa 3. července 2013

Kačenky vanové


Od té doby, co jsem „velká a mám rozum“, mě gumové kachničky vždy strašně, až přímo magicky přitahovaly…. Takové „šplouchnutí dětství“… a to jsem přitom v dětství nikdy gumovou kačenku neměla – jen takové ty delfínky a velrybky… možná proto je ta touha po gumových kačenkách tak silná - pramení z traumatu, že jsem v dětství žádnou nevlastnila…

pondělí 1. července 2013

„Stín je součást světla, mlčení je součást řeči.“ Otto František Babler


Milujeme myšlenky jiných

Já, stejně jako spousta jiných lidí, kterým se v hlavě rojí tuna kravin i velkolepých myšlenek, miluji citáty. Ano, je skvostné vidět něco, při čem si řeknu "ach bože, to je přesně jako v mé hlavě, sakra, proč ON na to přišel dřív (no jo,možná měl nějaký ten pátek náskok)". Mezi mé nejvíc nejoblíbenější "žblepty" patří slova pana Fulghuma,pana Wilda a pana Saint-Exupéryho... a samozřejmě vše další,co se mi líbí a je úplně jedno, kdo to napsal...