čtvrtek 5. prosince 2013

Pozdravení z Německa

Ani dnes mě schránka nezklamala - vyplivla na mě (dělá to vždycky, většinou věci plive ven, místo aby je bezpečně uchovala ve své dutině a nechala mě vše v klidu vyndat) další pohled od neznámého člověka. Zažívám vždy takové zvláštní chvění - držíte v ruce důkaz toho, že jste chvíli byli v myšlenkách a životě úplně cizího člověka. Je to úžasné.




Pohled docestoval z německého městečka Trier, o kterém jsem se dozvěděla, že je - alespoň dle pisatele - nejstarším městem v Německu a je velmi zajímavé. Frank toho o sobě o moc víc nenapsal, snad jen zmínku, že nebydlí přímo v Trieru, ale nějaké vesničce poblíž. Jinak tedy luštit Frankovo písmo byl také docela zážitek. Vždy jsem si o sobě myslela, že škrábu, ale přesvědčuji sama sebe v tom, že to ještě není tak hrozné.

Jedna vánoční, jedna kytková

Pohled je už vystaven a já budu doufat, že se na mě, mezi Německem a Finskem, usměje  ten Nový Zéland, nebo Francie. A taky že docestuje některý z mých vyslaných pohledů a já budu moci odeslat další. Protože psaní a posílání mě stejně baví a naplňuje, jako objevování pokladů ve schránce.