sobota 30. listopadu 2013

Pocity ukryté v jídle

Právě v tuto chvíli chroupu sušené banány. Vše, co cítím, je sladká chuť banánu, svým způsobem lehce mléčná a taky sypkost toho, jak se mi kousky banánu rozpadají v ústech. Nic zvláštního, prostě jen obyčejná chuť téhle sušené lahůdky. A přemýšlím nad tím, co bych cítila, kdybych mohla vnímat pocity lidí, kterým tahle dobrota prošla pod rukama. Kdybych dokázala to, co Rose z knihy Aimee Benderové Zvláštní smutek citrónového koláče.
bux.cz


Ano, pochopili jste správně, Rose dokáže vnímat pocity lidí - ty nejvnitřnější, nejkrásnější stejně jako nejhroznější, vzletné i tíživé - skrze jídlo, které připravily. Možná se vám může zdát, že jde o báječnou věc, ale opak je pravdou - co byste řekli tomu, kdybyste měli každý den chutnat prázdnotu a zoufalství své matky, deprese kamarádek, nebo rozmrzelost náhodného kuchaře.




Upečte si svůj koláč


S Rose se poprvé setkáváme v den jejích 9tých narozenin, kdy po ochutnání citrónového koláče, který ji připravila maminka k narozeninám, zjistí, že jídlo chutná divně. Vzápětí si uvědomí, že z jídla cítí pocity lidí, avšak zkuste se s něčím takovým svěřit dospělému - asi vám moc neuvěří. Jediný, kdo malé Rose věří je kamarád jejího bratra Josepha (mimochodem Joseph je velmi prapodivný tvor, zamlklý, věčně mizící a dosti nespolečenský) George.

"Jedla jsem obrovskou škálu jídel a nálad. Našla jsem si pár oblíbenců - rodiny, které měly za sebou dalekou cestu a jejíchž jídlo bylo plné tvrdých zkoušek těch cest. V jedné iránské restauraci byla jehněčí kýta plná tak opravdového žalu, že jsem ji mohla sníst celou bez svých obvyklých triků - nemusela jsem žvýkat jen jednou stranou úst, rozebírat přísady ani rychle rozkousat sousto a spolknout. Jíst tam bylo jako dobře si poplakat, bylo to, jako když se po hádce vyčistí vzduch."

Kniha je rozdělená na čtyři části, ve kterých nás Rose provází svým životem od zmíněných devátých narozenin, kdy objevuje svůj dar (nebo spíše prokletí), přes bratrův odchod z domu a jeho záhadná zmizení, po vlastní pubertální nesnáze (jako je tajná touha po Georgovi), skrz matčinu nevěru a otcovu neschopnost vstoupit do nemocnic, až do chvíle, kdy se ve 22 letech usadí ve své oblíbené kavárně, kde chce být u příprav chutného jídla.

Je to dílko, na které jsem se moc těšila, ale asi mě kniha trochu zklamala. Nebo spíše mi dala naprosto něco jiného, než co jsem od ní očekávala. Veselá barevnost obálky vůbec neodpovídá vnitřní vážnosti a podivnosti knihy. Jde o příběh, ve kterém jsem se pro absenci přímé řeči poněkud ztrácela. Občas jsem marně přemýšlela nad tím, co chtěla autorka vlastně čtenářům sdělit. Když překousnu tyhle dva fakty - že to nebylo tak dětsky veselé a chyběla tomu větší přehlednost, nejedná se vůbec o špatnou knihu a jste-li příznivcem prapodivných příběhů, které jsou zasazené do naprosté normálnosti, pak Koláč klidně ochutnejte.


Autor: Aimee Bender
Překladatel:Veronika Volhejnová
Počet stran:300
Nakladatelství:Argo
Rok vydání:2013

Žádné komentáře:

Okomentovat