pátek 22. listopadu 2013

Která kniha je tou srdcovou

Nějak jsem úplně zapomněla na to, že probíhalo nějaké hlasování - ano, hluboce se stydím a máchám si v té srágoře čumáček, určitě se do příště polepším "aj svér". Tak tedy, o co šlo. Ve své kniholásce jsem se chtěla dozvědět, která kniha to u vás vyhrává a jelikož nejsem žádný tyran, dala jsem vám dokonce i na výběr. A jako vždy jsem se dočetla přesně to, co jsem chtěla - trochu mě to děsí, ale o to víc těší.

Na výběr jste dostali mezi čtyřmi díly, které (nějakým způsobem) hýbou světem kolem mě a tím mým. Mezi ty vyvolené patřily knihy o Harry Potterovi (mé srdcové), dále Pán prstenů (kterého jsem nikdy nepřelouskala celého, protože kdo ochutil Harryho, toho to prostě nějak nezajímá), Stmívání (které jsem, přiznám se, přečetla celé, ale asi jen proto, že nerada shazuji díla, než je poznám) a konečně Alenku (protože Šklíbu miluji a kdo by si nedal dobrý čaj).

Jak jsem tajně doufala, mezi ty nej se vyhoupl Harry s Alenkou. Ale protože jsem tu kápo já (a kdyby mě mučili a měla bych si mezi nimi vybrat, bylo by to jasné), vítězem je Harry Potter! A má to hned několik důvodů. Když pominu ten, že je to nejlepší kniha, kterou kdy kdo napsal (Jane Austenová promine a přestane se obracet v hrobě), jde o knížku, která mi dala ten největší dar - další knihy, protože to byl právě Harry, který mi ukázal kouzlo čtení.
Harry Potter

Harry mi ukázal, že mohu číst knihu bez dechu a s baterkou pod peřinou, i když už jsem byla dávno vyzvána, abych spala. Že se budu klepat, aby konečně vyšel další díl a já se dozvěděla, jak že to tedy bude dál (to že jsou k dostání pouhé 4 knihy ze sedmi beru jako týrání nebohých "Harryžroutů" a ne, vůbec mě nezajímá, že to nějak někdy musela dopsat). Že ve mně knižní postava dokáže vyvolat víc emocí, než kdejaký reálný rozumbrada v mém okolí - určitě nejsem sama, kdo fyzicky cítil odpor a upřímně nesnášel tu malou, upištěnou, růžovou babiznu Umbridgeovou (ježíš jak já jsem jí chtěla mučit). 

Ovšem je tu jedna věc, která mě na příbězích Harryho mrzí - ano, to že končí. Protože když najdete knihu, která je vám domovem a je vám jím pokaždé, když jste nemocní, cítíte se slabí, nemilovaní, odvržení, příliš dospělí, zoufalí ze stavu bytí kolem vás, je hrozně těžké vrátit se do reálna a být šťastný. Je těžké najít nějakou jinou, která vás do sebe vtáhne, protože taková už prostě nebude. Pořád vám bude kolovat v žilách a nikdy se té příchuti tak úplně nezbavíte.

Pro mě je zkrátka Harry více než jen knížka o kouzelnících, jde o součást mého života, která tu ohmataná, umatlaná a pročtená pokaždé, když mě to popadne (většinou je to tak jednou do roka neovladatelná touha přečíst všechny série) bude do konce mých dnů. Jsem potterhlá střelenka a miluji to!

Žádné komentáře:

Okomentovat