sobota 9. listopadu 2013

Kouzlo ženy

Kamarád z mého rodného města hrozně rád fotí. A tak si založil amatérský fotoklub, který prezentuje na FB. Přišlo mi to jako velmi dobrý nápad - sama ráda fotím, i když k tomu účelu mám jen obyčejný, ke všemu růžový, foťák a rozhodně se ani nevrtám do takových těch hlubokých vychytávek, které jdou mimo mě. Poprosil mě o pomoc - co se týče rozproudění diskuzí a "trochu toho života". Ráda jsem mu vyhověla. A poslední zvolené téma k focení mě donutilo se zamyslet....




Tím tématem je "Kouzlo ženy". Téma je to naprosto suprové, ale jak se sami můžete přesvědčit, pánové se toho zhostili dost ponižujícím způsobem pro ženy. Tedy, nejsem puritán, který má cokoliv proti nahotě těla. Miluji ženské akty - ale musí se dodržet několik zásad. Akt je v mých očích černobílé dílo (pokud je to barevné, není to pro mě nic víc, než pornografie a to nemá s vkusem a uměním nic moc společného). Když vám fotografie dá prostor pro fantazii (to už trochu dělá ta černobílá), když mezi hrou světla a stínu vidíte jen náznak, kdy si víc domyslíte, než vidíte. To je akt, který je hoden ukázat kouzlo ženského těla a sexuality - tělo ženy je kouzelné a krásné, ale pokud to někdo prezentuje, je fajn dělat to vkusně a s citem.

Hrozně mě zarazilo, že první, na co (muži) pomyslí při tématu "Kouzlo ženy" je její tělo (i když ani nevím proč, je to logické, zvláště v dnešní době). Vždyť kouzlo ženy spočívá například v tom, že je matka (ne, nemám dítě a nejsem fanaticky matkovská, ale prostě to tak je). To, že dokáže pod svým srdcem nosit malého tvora a přivést ho na svět - to je její kouzlo. To, že dokáže stmelit rodinu a vytvořit domov - to je její kouzlo. Že jedním obejmutím dokáže zahnat strachy a nepohodlí.

Kouzlo je vidět i v úsměvu a očích. Ve staré, přívětivé tváři (ty babky, co včera seděly u doktorky jsou trochu jiná kategorie, z těch kouzlo asi v životě zářit nebude). Přijde mi pro ženu ponižující kategorizace "tělo". Žena není jen nahá kůže a kozy. Což samozřejmě neznamená, že by se žena za své tělo měla stydět, ale nejsme jen kusy masa.

Pánové to nejspíš nemysleli jako "ponížení pro ženu" a s největší pravděpodobností to jen moc hrotím. Ale čím jsem starší, tím si sama sebe začínám více vážit jako ženy - a o to víc si uvědomuji, jak jsme přes veškerou tu rovnoprávnost prezentovány velmi často jen jako kůže, zadek a zevnějšek a to se mi vážně přestává líbit.