pondělí 21. října 2013

Knihomilka

Tak jsem se dnes rozhodla, že spojím dvě své lásky - knihy a psaní - a výsledek se objeví zde. Bude to pro mne přehledné a možná to někoho přiměje, aby si přečetl nějakou báječnou knihu. A mě to donutí psát. Což je vždycky jen a jen dobře. Obojí.



 Myslím, že to nepojmu tak úplně jako "sypání recenzí". I když to je jen "základní myšlenka a touha" takže otázka, kam a v co se to časem zvrtne. Protože se to vždycky tak nějak samo někam zvrtne. Což je vlastně jeden z důvodů, který mě k tomuhle rozhodnutí vedl - protože potřebuji svůj "dar psaní" živit a pomoci dozrát mu. (A to překvapivě bez psaní nejde, kdo by to byl řekl, že.)

Nechtěla bych, aby se můj blog přeměnil v "čistě knižní" - a to se rozhodně ani nestane, protože když to nedovolím, jak by mohlo. Ale jde o to, že čtení je součástí mého života a rozhodně není dobré tuto součást umlčet a nechat ji hluboko v sobě. Zvlášť když skýtá toliko rodné půdy pro psaní. Čtení a psaní jdou vždy ruku v ruce.


Marie Brožová - Dům knihy

Není pravda, že bych se narodila jako "vášnivá čtenářka". Popravdě jsem jako malá jsem nečetla téměř vůbec. K Vánocům jsem byla zasypávána "dívčími romány ze světa nešťastné lásky od koní". Upřímně si nevzpomínám, že bych jedinou z těch knih přečetla. Přišlo mi to nudné a stupidní. Chtěla jsem koně, ne knihy o slečnách, které je měly a k tomu nakonec i vysněného chlapce.

A pak přišel zlom, kdy se u nás doma objevil Harry Potter (ach ano, ta velká klišé) a já o tuhle úchvatnost málem přišla díky své "sesterské zarputilosti" nenávidět všechno, z čeho byl můj mladší bratr nadšený. Po "nuceném" shlédnutí filmu (kdy mi zapomenutý studený oběd opadával z vidličky) jsem přelouskala všechny čtyři díly, které v té době vyšly, s neuvěřitelnou rychlostí a s lačností jsem čekala na další.

Jenže čekání mi bylo dlouhé a já objevila něco, co dokázalo mým dnům dát smysl - knihy. Ty nádherné, roztodivné příběhy, které mě unášely do životů jiných lidí a to bylo v období střední příjemné "vypadnutí z reality". Schovávala jsem se do knih. Hledala v nich útěchu, pohlazení, radost, smysl i nesmyl. Byla jsem hrdinkou, byla jsem silná, byla jsem vším, čím jsem chtěla, čím byla postava, kterou jsem si oblíbila. Dostala jsem se všude - ať už za hranice vlastní fantazie, či do zákoutí uliček Londýna.

V průběhu měsíců se tu objeví knihy, které jsem přečetla. To, zda mě chytly za srdce, nebo mě vyvedly z míry. Od této chvíle nebude nic, co jsem přečetla pouze vráceno do knihovny (ať už mé, nebo městské), ale dám tomu to, co si kniha zaslouží - vedle přečtení i svůj názor na ní.