neděle 6. října 2013

Kaz pro krásu

Dnešek "mě donutil" zamyslet se nad myšlenkou, že "kaz je tu proto, abych viděla krásu a dobrotu zbytku"... Jde o to, že tu vždycky bude spousta lidí, kteří vás budou z nějakého důvodu "nemít v lásce" (protože nenávidět je asi moc silné slovo), ještě větší skupina těch, kterým budete úplně jedno a malá skupinka těch, kteří vás mají z nějakého důvodu rádi. A přesně té poslední skupince je vhodné věnovat svoji pozornost, avšak přece...



Nikdy se nikdo nezavděčí lidem všem, a to musím mít na paměti - jenže někdy je to prostě těžké a negativní reakce okolí mě dokáže tak položit na lopatky, že bych se nejraději profackovala, ale ta vzplanutá lítost mi to prostě nedovolí... jen břednu a břednu hlouběji do svého ponížení a smutku svého momentálního neštěstí...

A v tu chvíli ke mně přijde ON - člověk, který ve mě věří, věří ve vše, co dělám, jak to dělám a jehož láska projasňuje mé dny. A přesně v té chvilce mi dojde, jaká hloupá husa jsem. Proč směřovat svoji energii k lidem, kteří na mě stříkají svůj emoční jed po litrech - jsou to jejich bebíčka, oni musí přijít na to, jak je pofoukat a já tu nejsem od toho, abych je podporovala. Jsou kaz, který mi ukazuje, že je tu to krásné - pokud to chci vidět. Člověk nemá bědovat nad shnilým kouskem hrušky - je lepší ten kousek vyříznout a s láskou sníst ten krásný a chutný zbytek - proč si kazit den.

Mám sebe, mám svého muže, mám skvělého psa, který sice neposlouchá, jak bych si přála, ale je krásný, jsme zdraví a já konečně poprvé v životě dělám věci, které mě baví. To, co dělám, dělám s láskou a dělám to jak nejlépe umím a také pro svou radost. A to je jediné, na čem záleží. Záleží na tom, že já jsem z toho šťastná, mé okolí je šťastné a ten kaz... Ten bude vždycky rýpat, protože neštěstí v životech lidí přináší potřebu kopat kolem sebe. Důležité je nenechat se odradit a myslet na lidi, kteří vás milují - ti ostatní nejsou potřeba, klidně je vyřízněte.