středa 30. října 2013

Kam se hrabe bičování

Výchova našeho psa se pro mne - čím je starší a já unavenější - stává některé dny solidním očistcem. Pořídit si psa je asi lepší, než svou duši svěřit bohu nebo psychologovi, protože ta chundelatá koule, která zbožňuje všechno a všechny (a nějak se nezdá, že by z toho hodlal vyrůst, spíše do toho hlouběji zarůstá) je jedna velká terapie - i když sem tam poněkud bolestná...





Nejvíce mě dostává to, jak je přátelský - ke všemu a ke všem. Miluje každého a je hrozně moc zklamaný, když si s někým nemůže hrát, nebo si ho prostě jen očuchat. Je tak strašně naivní jako malé dítě. A v tomhle bodě se dostávám do chvilek, kdy jsem sama byla malá a hrozně šťastná. Kdy jsem chtěla být s každým kamarádka a kdy jsem ještě neznala tu zničující pravdu, že né všichni jsou tak milí a hodní. V určitém věku jsem si vypěstovala vnitřní přesvědčení, že většina lidí jsou zmetci a šmejdi a za mou pozornost nestojí. Že mě budou odsuzovat za mé názory, oblečení a prostě za to, že jsem divná. Tak moc jsem toužila potom, aby mě měli lidé v okolí rádi, ale ono to tak nebylo.

A tak když náš koliák tak věří všem, já tím hrozně moc trpím. A strašně mě to nutí přemýšlet nad tím, kdo z nás dvou se plete a že on to má vlastně o dost jednodušší, protože je to slaďouš. Mám tendenci ho chránit, mám strach, že se zklame, nebo spíše že mu někdo ublíží - protože na světě běhá hrozná spousta ošklivých a zlých lidí. Mám chuť mu tu naivitu vmést do očí a strašným způsobem mě to vnitřně sžírá - protože tím vším vlastně procházím znovu, jsem znovu ta malá holčička. Ale i když mě to někdy hrozně moc drásá, dává mi to sílu, jelikož se zbavuji určitého nánosu, který na mě v dětství ulpěl...

Záleží mi na něm a já nechci, aby mu někdy někdo ublížil, nechci, aby prožil to, co já. Nechci, aby se zklamal, i když se vnitřně obávám, že ta chvíle přijde. Ale třeba se pletu. Musím si uvědomit, že on není já a že já už jsem velká holka. Je zvláštní, jak se člověk domnívá, že už je plně ve světle a šťastný a stejně občas nějaké ty stíny vylezou, i když už jste se spoustou věcí srovnaní...


Žádné komentáře:

Okomentovat