pátek 18. října 2013

Cítíš to "kouzlo" Vánoc je kolem nás

Včera jsem po dlouhé době překročila práh nedalekého supermarketu a sotva jsem pocítila teplo a hluk, napadlo mě jediné slovo - očistec... Nejdříve jen proto, že si lidé šlapali po hlavách a div si nepodráželi nohy, aby se dostali dovnitř nebo prchli ven. A pak jsem to uviděla - a i když jsem to tak nějak čekala už v září (byla jsem mile překvapena, že se tak nestalo a doufala jsem v obnovu zdravého rozumu lidstva), znechutilo mě to - slovo "Vánoce" a přání jejich pohodového prožití...


Víte, kdysi jsem Vánoce velmi milovala -  a nejen z toho "typicky dětského" důvodu a sice rozdávání dárků, ale hlavně proto, že jsem milovala tu atmosféru, která byla tak jedinečná, neokoukaná a hlavně vzácná. Představa toho, že jsou jednou v roce - jeden měsíc patří očekávání, shánění dárků, pečení cukroví, vůni skořice a sněhovým radovánkám.

Ovšem tak jako vymizel sníh ze zimních měsíců, tak se rozplynulo kouzlo svátků Vánoc, které máme před nosem prakticky od chvíle, co první list opustí bezpečí svého stromu. Vážně nechápu potřebu cpát čokoládové Mikuláše, adventní kalendáře a kolekce na stromeček všem pod nos již v podzimních měsících. To jakože by pak mohly vzniknout "fronty na banány"? Proboha těch kravin je tolik, že se ještě kolikrát tísní v regálu vedle kuřátek a králíčků.

Je mi z toho přímo na blití. Lidi, vzpamatujte se - raději druhého obejměte a dejte mu znát, jak vám na něm záleží a ceníte si toho, že spolu můžete trávit volné chvíle. Zahřejte druhého svojí vstřícností, láskou a pohodou. Když už to nezvládáte během roku, zastavte se alespoň o Vánocích. Sněte. Vnímejte. Odpočívejte. Radujte se. Vraťte se do dětství. Žijte.

To je to pravé kouzlo. To je smysl.