neděle 1. září 2013

Pesimistický požírač bodláčí

Tak a je to tady! Včerejší den byl nejen poslední srpnový, ale také poslední, kdy jste mohli vybírat kterým z přátel hloupoučkého Púa by jste chtěli být... a nezklamali jste mě, protože to vyhrál můj nejvíc nejoblíbenější plyšák ze Stokorcového lesa a tím je věčně pesimistický oslík Ijáček!




Ani nevím proč, ale tenhle Oslík si prostě získal mé srdce ze všech Kryštůfkových plyšáků nejvíce. Jeho úžasně pesimistický pohled na vše, výrok každé víkendové ráno - kdy Pú běžel v televizi - "A proč zase já" když se mu cokoliv stalo... nešťastný výraz pokaždé, když někde ztratil svůj ocásek... Navíc je krásný, to musí uznat každý ...

Loni jsem k Vánocům dostala diář Medvídka Pú ( letos jsem ho bohužel nikde nesehnala) a v něm jsou úryvky - moje nejoblíbenější jsou ty, ve kterých zahlásí nějakou perlu právě tenhle pesimista a bručoun. O pár perel se s vámi podělím - to jsem hodná, což?


"Pú, co myslíš, že přinese nový rok?" povzdychl si Ijáček.
"Možná něco chutného a sladkého?" přál si Pú. "To by byl úžasný rok!"
"Nebo možná něco smutného a deprimujícího?" přemýšlel Ijáček. "To by byl podobný rok jako vždycky."

"Někdy se mi ve snu zdá, že jsem skoro šťastný," prohlásil Ijáček. "Ale když se vzbudím, tak jsem zase nešťastný."
"A potom?" zeptal se Pú starostlivě.
"Pak si oddychnu, že se nic nezměnilo."

"Každá bytost je nejšťastnější, když nemusí nic dělat," prohlásil Ijáček.
"Ale co Králíček? Ten pořád něco dělá," poznamenal Pú. "A vypadá šťastně."
"No právě! Pořád někde běhá, aby neměl čas si uvědomit, jak moc je nešťastný."

"Mám tušení, že bude pršet," řekl Ijáček.
"Ale proč? Obloha je úplně modrá a svítí sluníčko," divil se Pú.
"No, ze začátku všechno vypadá dobře," mumlal si Ijáček.

"Dnes je tak krásný večer, Ijáčku!" řekl Pú.
"Musím říct, že máš pravdu," souhlasil Ijáček. "Bohužel se to ale může každým okamžikem změnit, protože nic netrvá věčně, Pú," dodal. "Takže tvoje nadšení je předčasné. A dá se říct, že i neopodstatněné."

"Už se nemůžu dočkat zimy," hudral Ijáček a mžoural do sluníčka.
"Ale to je zima, šero a dny jsou velmi krátké," namítal Tygr.
"No právě! Jen tehdy mám pocit, že žiju," zvolal oslík. "Když je ponuro, hned se cítím lépe."
"Ty jsi nadobro ztracený," vzdychl si Tygr.



Tak tedy, to jsou mé nejoblíbenější oslíkaté kousky... Třeba potěší nejen mě, ale i někoho dalšího... Nejsem zastánce "šíření pesimismu" a myslím, že když se člověk na svět dívá s úsměvem, je mu lépe, ale tenhle "oslí pesimismus" prostě žeru...

Žádné komentáře:

Okomentovat