čtvrtek 12. září 2013

Nejtišší lidé mají nejhlasitější mysl

"Introverti jsou lidé, kteří raději poslouchají než mluví, raději čtou než chodí na večírky. Rádi tvoří, ale nenávidí self-promotion, a raději pracují sami než brainstormují v týmu. Přestože bývají dnešní kulturou nálepkováni jako ti „tiší“, co se neumí prosadit.



Společnost, která neustále mluví, libuje si v hlasitosti a rychlosti a obdivuje vše instantní, má sklon tichou introverzí dokonce pohrdat. Introverti jsou však častokrát nositeli výjimečných talentů a schopností, které mohou nabídnout světu, a měli by tedy být podporováni a vítáni. Základní hodnota dnešní podnikatelské kultury, tedy týmová spolupráce, může být dokonce překážkou inovace, když přehlíží sílu tichých myslitelů. Ve skutečnosti svět vděčí introvertním osobnostem za řadu přínosů naší kultuře: od Van Goghových slunečnic po vynález osobního počítače. Ostatně, zpomalit, zmlknout a zaposlouchat se neuškodí ani halasným bouřlivákům."
Zde je celý článek o - možná zajímavé - knize

 
 
 
Tak to je také můj "problém". Patřím do skupiny "ve společnosti tichý podivín, který si raději v hospodě (když už tam je) otevře knihu, protože nemá chuť se s někým bavit"...
Raději poslouchám hovory ostatních a možná u toho vypadám jako prvotřídní pablb, který nemá co říct. Kolikrát tedy opravdu nemám - protože to co se probírá mi nakonec stejně přijde jako naprostá a nepodstatná snůška zbytečností.
 
Ale kdybyste se v některých podobných i méně obdobných situacích dostali do mé hlavy - fíha, nestačili byste se divit, jak to tam žije! Za deset minut vašeho rozhovoru "venku", kdy vás pozoruji a napjatě poslouchám ( i když to třeba vypadá, že koukám bláznovsky do prázdna a na dotvoření atmošky už mi stačí jen přidat slinu ke koutku), se mi v hlavě rojí kupa otázek, myšlenek, slov, tvarů a barev... Jen prostě nakonec dojdu k závěru, že si to raději nechám pro sebe...
 
Milí extroverti a společenští násilníci - my nejsme nešťastní, bloumající blbečci, jen proto, že nejsme nejhlasitější v celém lokálu... nejsme nešťastní, protože raději sedíme doma s knihou, zatímco vy si vypíjíte mozek. Naše štěstí vyplývá z naší společnosti, našeho vnitřního světa a společnosti těch několika málo vyvolených, kteří nás chápou, poslouchají, nepřekřikují nás a podporují barevnost našeho světa...
 
Zkrátka - pokud vedle vás sedí někdo, kdo za poslední půl hodiny prohodil jen "Ahoj" když přišel, neznamená to, že je hlupák - ba naopak. Možná byste se měli zamyslet nad tím, že je pravděpodobně chytřejší, než vy (nebo možná i chytřejší než celý stůl dohromady) a že byste se od něj mohli něco přiučit....

2 komentáře:

  1. O tomto tématu jsem chtěla psát seminární práci. Nakonec to nedopadlo, ale mám o tom mnoho načteno. Přesto jsem se nedokázala zařadit. Vypadá to u mě ale na introverta s extrovertními sklony. Totiž - na večírky a párty moc nechodím, raději se tomu vyhýbám a radši jsem doma u knihy, když už ale jdu, jsem ráda středem pozornosti. Všechnu práci raději udělám sama, když už ale musím v týmu, chci ho vést atd.. No a někdy je to celé naopak. Naše povahy jsou tak komplikované, mnohdy je nelze tak snadno rozdělit..
    Jinak moc hezký text, tahle problematika mě zajímá. =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalu textu, to potěší :)

      Jop, já mám také občas sklony extroverta, ale čím jsem starší, tím méně se ozývají :) Ovšem je pravda, že pokud jsem ve skupince lidí, kteří mne poslouchají, jsem ráda "kápo", ale to je jen jednou za dloooouhou dobu... Raději jsem v ústraní :)

      A jaképak knihy si četla? Něco zajímavého, co bys mohla doporučit? :)

      Vymazat