čtvrtek 25. července 2013

Radost přerostlého dítěte

Dnes (no, teď už vlastně včera) jsme byli v Praze a narazili jsme "Na tý louce zelený" na tahle úžobájná zvirátka! Bože, kdyby jste viděli, jakou dětskou radost ve mně pohled na tyhle roztomilé tvorečky vyvolal...




Pískala jsem, vzdychala, ňuninkovala, roztržitě mrkala a vydávala zvuk hlasem, který snad ani nebyl můj - prostě typické příznaky "dočasné demence", které v lidech vyvolává pohled na zviřátka, děti, balónky a podobné uchylárny...pardon, chci říct roztomilosti...

A co se mnou teprve udělal pohled na automat s krmivem (za pět korun taková malá porcička, která sice neuspokojila mou touhu po krmení zvěře - jenže to by v tu chvíli nezvládl ani kamion kuliček a taky musíme myslet na dobro zviřátek a nepřežírat je - ale radost mi to způsobilo "veuikou" )!

Krmila jsem malé,hnědé, roztomilé ovečky, hnědo-bíle strakatou, děsně nenažranou kozu, každý další čumák, který se naskytl ale hlavně!!! Hlavně jsem se zamilovala... do tohohle krasavce...



Je sice tlustý, štětinovitý, nehebký, nemá skoro vidět očička, ale je tak sladký s tím vlhkým čumáčkem... a ta batolivá chůze a roztomilý ocásek... no nic...

 
No posuďte sami tenhle chrochtáček... chro chro chro...