středa 3. července 2013

Kačenky vanové


Od té doby, co jsem „velká a mám rozum“, mě gumové kachničky vždy strašně, až přímo magicky přitahovaly…. Takové „šplouchnutí dětství“… a to jsem přitom v dětství nikdy gumovou kačenku neměla – jen takové ty delfínky a velrybky… možná proto je ta touha po gumových kačenkách tak silná - pramení z traumatu, že jsem v dětství žádnou nevlastnila…




Ale vždy jsem až příliš hrdě (jo, jsem blbá a kdo ne?) odolávala a žádnou si nikdy nekoupila… než jsem našla skvělého chlapa (mimochodem o dost staršího, než jsem já sama) a ten měl natolik rozumu a dětskosti v sobě (což na něm miluju), že když jsem slintala nad kačenkami (malá a velká – mimochodem, ta velká pěkně blbě plave) v Intersparu, prostě je čapl s tím, že jdou s námi domu…

A tak díky úžasnosti mého protějšku mám konečně vanu s kačenkami… gáč gáááááč!

2 komentáře:

  1. Gratuluji ti k tvému muži. :-) My už vanu nemáme, ale kačenku jsem kdysi dostala Playboyáckou k nákupu :-) Drahému jsem kdysi koupila takový ten modro-bílo-červený parník a byl nadšen. :-D Myslím, že každý touží po gumové kačence (nebo čemkoli obdobném), jen si to nikdo nepřizná :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, také jsem ráda, že jsem ho našla. :)) Jop, máš pravdu, každý po nich touží, ale někdo dokáže "držet tvář" déle, než jiní. :))
      Jinak na ten parníček jsem také nedávno pošilhávala. :D Stejně jako na takové ty velrybky a tak. :D

      Vymazat