úterý 31. prosince 2013

Do nového roku

Milí přátelé, drazí přívrženci!

Moc vám všem děkuji za přízeň v roce 2013 a za to, že díky vám zažívám báječné blogové začátky
a nepřijdu si jako úplně ztracený maniak, který by si povídal jen sám se sebou. Doufám, že do nového roku vykročíme se vzájemnými sympatiemi a zároveň něčím navíc - s tím, že už se lehce známe (nebo alespoň tušíme o své existenci). Berme to jako druh přátelství příjemně bláznivých lidí. 



Chci vám do nového roku popřát spoustu šťastných chvil, nekonečné množství úsměvů a příjemných situací, kolem vás ať se to hemží milými a sympatickými lidmi. Ať máte vždy co jíst, pít, kde se ohřát, co číst a s kým si povídat. Přeji vám, ať si máte s kým hrát, s kým se smát a o koho se opřít. Ať je pro vás další rok nejlepší přítomností!  

Šťastný nový rok!



pondělí 30. prosince 2013

Knižní kocovina

Nejsem tak namyšlená, abych předstírala, že se jedná pouze o můj problém. Je mi jasné, že nás tu běhá po světě určitě aspoň stovky tisíc. Knihy hltáme s požitkem s jakým by Dudley Dursley plenil dobroty, kdyby se ocitl v Medovém ráji. Čtení je náš vzduch,  naše touha, otázka i odpověď. Jenže s vášní taky přicházejí problémy - a totiž že se do něčeho tak moc zakoukáte, že se nemůžete (byť třeba jen na den, dva) hnout dál. Prostě to nejde.

Knižní kocovina

neděle 29. prosince 2013

Hledání velkých Možná

Jelikož jsem byla velmi hodné děvče, našla jsem pod stromečkem knihu, kterou jsem si vroucně přála už od chvíle, co jsem na jaře letošního roku -jako omámená- doslova zhltla knihu Hvězdy nám nepřály. Tehdy jsem tedy ještě úplně netušila, že to bude zrovna tato kniha, ale prostě jsem strašně toužila po dalším přídavku od amerického autora Johna Greena. A tak na mě pod stromečkem čekala kniha Hledání Aljašky. A já jí hltala stejně jako Hvězdy. 

bux.cz

sobota 28. prosince 2013

Taková malá předsevzetí

Nedávno jsem na blogu Ottocopy  (pokud náhodou ještě neznáte, doporučuji - tenhle chlapík to se slovy a písmenky umí téměř jako bůh, alespoň jako "můj malý soukromý bůžek") četla článek 50 věcí, které udělám v roce 2014. Tenhle inspirativní kousek (při čtení jeho "padesátky" si pusťte tuhle příjemnou písničku od Joni Mitchell a uvidíte, jak budete rozněžnělí) mě přiměl k zamyšlení. A na co bych se v roce 2014 chtěla zamířit já? Co bych s chtěla splnit, nebo (u)dělat lépe?

Anděl domova


čtvrtek 26. prosince 2013

Sněhulačka z Aljašky

Poslední návštěva knihovny mi přinesla další knížku, která stála za to. Nalákala mě - opět - krásně dětská obálka, za kterou se skrývá silný, melancholický příběh, inspirovaný ruskou pohádkou o Sněguročce. Knížku jsem četla přes Vánoce a myslím, že se pro tento čas hodila, jen ve mě vyvolávala hroznou touhu po sněhu. Knížka se jmenuje Dcera sněhu a jde o zdařilou prvotinu autorky Eowyn Ivey. 

bux.cz

čtvrtek 19. prosince 2013

Jana Eyrová mezi vlčaty II.

Po prvním díle nazvaném Tajemné vytí je tu druhý díl Nepolepšitelných dětí ze sídla Ashton tentokrát s názvem Utajená obrazárna. Děj se nám přesunul do Londýna, což ve mě vyvolalo velké očekávání a po prvním díle jsem se na druhý dost těšila. Bohužel musím říct, že mě to trošku zklamalo. I přes to, že jde o knihu pro mládež, pořád si myslím, že mohla spisovatelka Maryrose Woodová tenhle díl využít o něco lépe. 

bux.cz

středa 18. prosince 2013

Harryho soví pošta

Včerejší pošta se nesla ve znamení "soví pošty". Bylo to opravdu kouzelné, protože se mi ve schránce objevil pohled s Harrym stojícím na nádraží 9 a 3/4 společně s dalším pohledem, na kterém sedí nádherná sova. Kterého milovníka Harryho Pottera by tato "náhoda" nenadchla, že? (Vidíte, Vánoce jsou opravdu časem kouzel.)
Harry Potter 

neděle 15. prosince 2013

Jana Eyrová mezi vlčaty

Výchova dětí není tak úplně procházka růžovou zahradou, a co teprve, když máte na starost děti, které do teď vychovávali vlci? A právě tři takové "vlčí děti" má na starost mladičká vychovatelka, slečna Penelopa Lumleyová v prvním díle trilogie Nepolepšitelné děti ze sídla Ashton s názvem Tajemné vytí od americké autorky Maryrose Woodové. Jedná se sice o knihu pro děti a mládež, ale pokud jste stále přerostlé dítě jako já, knihu si nenechte ujít.
bux.cz

pátek 13. prosince 2013

Vánoce se blíží

Dnes jsem ve schránce objevila - v pořadí druhý - vánoční pohled. Tentokráte od slečny Viktorie z Běloruska. (Jméno Viktore se mi vždy hrozně moc líbilo. Asi kvůli mé "lehčí posedlosti" Anglií a královnou, která mě určitou část dětství provázela.)

Viktorie z Běloruska

čtvrtek 12. prosince 2013

Jsem, tedy (a s obtížemi) myslím

Po dlouhé době se mi do rukou dostala kniha, která mě vážně chytla, do které jsem se ponořila celou svojí duší. Nutno říct, že tenhle skvost jsem koupila za pouhých 48,- v jednom knihkupectví. Jde o knihu s názvem "Žena, která se ponořila do srdce světa" od mexické autorky Sabiny Bermanové. O téhle knize se píše jako o "pohádce pro dospělé". No, proč ne, protože každá pohádka přináší hlubší poselství a tím tahle kniha pro mě určitě byla.


bux.cz

úterý 10. prosince 2013

Účtenky z Litvy

Dnes na mě ve schránce čekala další dvě překvapení. Vedle dopisu od slečny "Od fretek a čičin" (Fascinuje mě Tvá dochvilnost a rychlost psavé komunikace, obrovský palec nahoru. Chystám se na jeden z Tvých čajíků.) na mě čekalo další postcrossingové překvapení. Tentokráte bylo velké - bylo v obálce (poskládané z nějakých novin, myslím, že jde o reklamu na nějakou tiskárnu) a vedle pohledu s vážně zvláštně surovým uměním zde byla i spousta "obyčejností", ale mě to dostalo!

Zvláštně nechutné, co? :)

pondělí 9. prosince 2013

Soutěž o přírodní kosmetiku

Dnes přišel slíbený balíček voňavé, doma dělané přírodní kosmetiky, který bude v brzké budoucnosti patřit někomu z vás. O této kouzelné kosmetice jsem vás informovala pár dní zpět. Já sama jí s láskou používám. Nemám ráda věci plné umělotin a chemikálií, proto jsem sáhla po přírodní kosmetice. A byla bych moc ráda, kdybyste i vy poznali, jak je kosmetika od slečny Lucie z Flérackého obchůdku "Essence" příjemná, voňavá a chuťňoučká. No, posuďte sami.


Parfém, deodorant a lesk na rty

Velká nadílka

Dnes mi paní pošťačka udělala ohromnou radost. Nejen že donesla balíček do soutěže (k tomu se dostanu v dalším příspěvku), ale také donesla slušnou hromádku pohledů. Přesněji 6. Vzhledem k počtu se nebudu moc rozepisovat a rovnou sem hodím obrázky (omlouvám se za kvalitu, ale v tomhle světle je to za trest). Snad jen prozradím, že mi slečna objasnila "záhadu" oné pohádky, kterou ve mně vyvolala zvířátka stojící s na hřbetě - jedná se skutečně o pohádku a sice "Brémští muzikanti" od bratří Grimmů

Od Chrise z Mannheim



Být pasivní je (s)prosté

Dnes jdu opět k doktorce a tak nějak přemýšlím nad tím, že už mě to vlastně nebaví. A to jsem tam šla před měsícem z vlastní vůle a téměř s radostí. Přitom jediné, co stačilo udělat, bylo přiznat si, že prostě jen nechci to, v čem jsem. Ale ono je o tolik jednodušší odevzdat se do rukou někoho cizího, kdo vám řídí život, když vy si s ním nevíte rady. Nebo víte, ale nemáte koule, nebo sílu, odhodlat se k činům.

pátek 6. prosince 2013

Donald z Malajsie

Tak dnes na mě ve schránce čekala exotika. Tedy - motiv sám o sobě příliš exotický není - je známý, dětský a kouzelný - Kačer Donald. Ale země, odkud přišel, exotikou zavání - jedná se o dalekou Malajsii. Pohled urazil přes 10 tisíc kilometrů a na tu dálku, kterou má za sebou, vypadá slušně. A udělal mi vážně obrovskou radost. (Jsem lehce infantilní, přiznávám se.)

Kouzlená přírodní kosmetika

Patřím mezi lidi, kteří milují přírodu. Mám ráda kvalitu a krásnou voňavost. Mám ráda, když na svou kůži nepatlám žádné umělé fujtajblíky. A tak jsem hledala kvalitní, přírodní kosmetiku, která by lahodila nejen mému oku, ale i ostatním smyslům a ke všemu byla za rozumnou cenu. A takovou jsem našla. Vyrábí ji jedna moc milá a ochotná slečna, kterou můžete najít na Fler.cz pod značkou "Essence".

čtvrtek 5. prosince 2013

Pozdravení z Německa

Ani dnes mě schránka nezklamala - vyplivla na mě (dělá to vždycky, většinou věci plive ven, místo aby je bezpečně uchovala ve své dutině a nechala mě vše v klidu vyndat) další pohled od neznámého člověka. Zažívám vždy takové zvláštní chvění - držíte v ruce důkaz toho, že jste chvíli byli v myšlenkách a životě úplně cizího člověka. Je to úžasné.


Do třetice všeho...

Včera na mě ve schránce opět čekal postcrossingový pohled. Docela mile mě to překvapilo. Nejdříve nic a teď co chvilku najdu ve schránce překvapení. Moc mě to těší. Jen budu muset vymyslet nějaký šikovný způsob úschovy došlých pohlednic. Zatím je mám vystavené po skříňkách, opřené o skleničky a knihy, aby na ně bylo vidět, ale do nekonečna to takhle nepůjde. Malý nápad se mi už v hlavě rýsuje, ale realizace, to je jiná pohádka. 

Kimmo Pälikkö

úterý 3. prosince 2013

Radost z Britských ostrovů

Dnes mě čekalo ohromně velké překvapení. Paní pošťačka mě obdařila vedle mé objednávky přírodního tuhého šamponu  z Fleru, na který se hrozně moc těším, také dopisem od Zdeňky z literárního koutku  (mimochodem mě upřímně potěšila rychlost, s jakou se toho Zdeňka ujala, je vidět, že je vážně velký psavý nadšenec - neboj, přečetla jsem to po Tobě) a navíc dvěma úžasným pohledy - jeden ze Skotska a druhý z Irska.

Od slečny ze Skotska


pondělí 2. prosince 2013

Konec pohledů z Finska

Tak, dnes jsem ve schránce objevila další kouzelný poklad. Tentokrát to byl pohled od muže (můj první, přeci jen ten postcrossing taky využívají), který je z Brém - sever Německa (přiznám se, že ač jsem maturovala ze zeměpisu a jedná se o naše sousedy, tohle město lehce uniklo mé pozornosti). Tenhle pohled se mi, zatím, ze všech tří došlých líbí nejvíce - je to kombinace krásy a historie a já mám starou architekturu moc ráda (ne že bych se v ní kdovíjak vyznala, ale moc ráda se na ní dívám a kochám se jí).

Pohled od Paula

sobota 30. listopadu 2013

Pocity ukryté v jídle

Právě v tuto chvíli chroupu sušené banány. Vše, co cítím, je sladká chuť banánu, svým způsobem lehce mléčná a taky sypkost toho, jak se mi kousky banánu rozpadají v ústech. Nic zvláštního, prostě jen obyčejná chuť téhle sušené lahůdky. A přemýšlím nad tím, co bych cítila, kdybych mohla vnímat pocity lidí, kterým tahle dobrota prošla pod rukama. Kdybych dokázala to, co Rose z knihy Aimee Benderové Zvláštní smutek citrónového koláče.

čtvrtek 28. listopadu 2013

Další radost z Finska

Asi jsem byla velmi hodné děvče, ve Finsku se o tom dozvěděli a tak mi teď budou chodit pohledy jen odtamtud. Ne, samozřejmě jde jen o prapodivnou shodu náhod (ale hodná jsem, o tom žádná). Pohled je - opět - od slečny (teď jsem si tak uvědomila, že i já jsem psala samým ženám,jako by chlapi vůbec neexistovali, hmm), ovšem žádná vánoční tématika se tentokrát neobjevila (jsem docela ráda). 




Život dle "Psí úmluvy"

To, že je pes nejlepším přítelem člověka je všeobecně známo. Ale co když jsou psi něco víc, než jen dobří přátelé. Co když jsou to oni, kdo dohlíží na naše rodiny. V knize Poslední rodina v Anglii, kterou napsal Matt Haig, se setkáváme s černým labradorem Princem, který jako jeden z posledních psů dodržuje tzv. Labradoří úmluvu, která hlásá, že "Štěstí a bezpečnost lidských Rodin závisí na oběti labradorů". Jenže když jste pes, byť snaživý, může vám snaha o záchranu rodiny přerůst přes chlupatou hlavu.
Mé čtecí křeslo

pondělí 25. listopadu 2013

Postcrossingové šílenství

Je to tady - dnes na mě ve schránce čekala má první pohlednice! Přišla od slečny, která je původem z Ruska, avšak žije v malém městečku ve Finsku. Jedná se o pohled s vánoční tématikou a i když text není nijak obsáhlý - jde hlavně o pozdrav z Finska, uvítání na postcrossingu a přání splněných snů a příjemného strávení Vánoc - udělal mi ohromnou radost!



pátek 22. listopadu 2013

Která kniha je tou srdcovou

Nějak jsem úplně zapomněla na to, že probíhalo nějaké hlasování - ano, hluboce se stydím a máchám si v té srágoře čumáček, určitě se do příště polepším "aj svér". Tak tedy, o co šlo. Ve své kniholásce jsem se chtěla dozvědět, která kniha to u vás vyhrává a jelikož nejsem žádný tyran, dala jsem vám dokonce i na výběr. A jako vždy jsem se dočetla přesně to, co jsem chtěla - trochu mě to děsí, ale o to víc těší.

čtvrtek 21. listopadu 2013

Lehký závan Harryho v oparu podivností

Většinou si nechávám právě dočtené knihy uležet v hlavě, ale u téhle to nějak prostě nejde. Po dlouhé době mě nějaká kniha odzbrojila tak jako Harry Potter, kterého jsem četla jedním dechem a byla doslova vtažena do děje. Knížka, které se podařilo přikovat mě k sobě - ať už to bylo ve dvě ráno v posteli, odpoledne na gauči, nebo nějaký čas na záchodě (a přiznejte se, čtenáři, že tam se louská nejlépe) - je prvotinou Ransoma Riggse - Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti.

bux.cz

úterý 19. listopadu 2013

Paranoidní a tlustá

Tak už jsem v tom "chycená" také. Láska, spokojenost ve vztahu a pocit, že jsem konečně našla své hnízdo, do kterého patřím celou svojí duší a zamilovaným srdcem, to vše způsobilo jednu převratnou věc - a totiž zavraždilo to můj zahořklý cynismus. A já se kupodivu cítím jako znovuzrozená, tak nějak lehce a spokojeně a tak, že se mi po té kousavosti možná ani nebude stýskat. Zrada? Ne, štěstí a život.

pondělí 18. listopadu 2013

Odveď mě domů

Tak jsem měla opět to štěstí psát čtenářskou recenzi pro bux.cz a tady ji máte. 
Bývaly časy - a není to tak dávno - kdy na barvě pleti záleželo víc, než si ve svobodné době dneška vůbec dokážeme představit. Časy, kdy lidskost a rozum ustoupily stranou před strachem z odlišnosti a falešnou myšlenkou ohrožení. A v té době se do sebe zamilovali dva mladí lidé - Isabelle, bílá dcera bohatého lékaře a Robert, černý syn jejich hospodyně.
bux.cz


pátek 15. listopadu 2013

1000 rad, jak posrat vztah

Poslední dobou se stále častěji zamýšlím nad "moderním pojetí" vztahů. Nejhůře mi tedy je, když si připustím, že jsem to nějakou tu dobu (kdy jsem byla "zhrzená a nešťastná" a koukala na vše "zvenčí") žrala taky. A o co že jde? Všechny ty rady a návody na to, jak se k němu chovat a nechovat, co dělat a nedělat, abyste si udržela chlapa, zkrotila chlapa, připevnila chlapa na vodítko... Do hajzlu - jde přece o vztah, o lásku, o souznění - není to žádná hra "kdo z koho". Nebo jsem tady ta naivní já?

středa 13. listopadu 2013

Pohledová mánie

Před malým okamžikem jsem se registrovala na postcrossing a jsem neuvěřitelně natěšená, rozrušená a no prostě úplně u vytržení. Jsem milovník posílání dopisů a pohledů - snažím se obšťastňovat sebe a své známé, příbuzné a kamarády, co nejvíce to jde, i když musím ke své nelibosti přiznat, že poslední dobou jsem na to trochu zanevřela. 

sobota 9. listopadu 2013

Kouzlo ženy

Kamarád z mého rodného města hrozně rád fotí. A tak si založil amatérský fotoklub, který prezentuje na FB. Přišlo mi to jako velmi dobrý nápad - sama ráda fotím, i když k tomu účelu mám jen obyčejný, ke všemu růžový, foťák a rozhodně se ani nevrtám do takových těch hlubokých vychytávek, které jdou mimo mě. Poprosil mě o pomoc - co se týče rozproudění diskuzí a "trochu toho života". Ráda jsem mu vyhověla. A poslední zvolené téma k focení mě donutilo se zamyslet....


pátek 8. listopadu 2013

Řekněte si maňána!

Jedna z recenzí, kterou jsem psala pro stránku crohn.cz, kterou má na svědomí má drahá polovička (no, jo, musím z toho taky nějak těžit, no ne - vtip). Jelikož sama trpím "IBD vlezlou příšerou" vím, jak je pro člověka důležitá psychická pohoda. Jenže né každý si umí psychickou pohodu dopřát, nebo vyvolat. Četla jsem pár knížek, které mi pomohly, a tato patří mezi "elitu".

bux.cz

Elixír - má první zkušenost s recenzí

Moc ráda bych sem přidala i svojí "recenzní prvotinu", kterou jsem měla to potěšení psát pro internetové knihkupectví bux.cz. Vlastně slečně Míše děkuji za to, že mi dala šanci a já mohla udělat svůj první krok, kterého jsem se tak trochu (zbytečně) obávala a na který jsem se chystala poměrně dlouho. Jde o recenzi na knížku, kterou napsala Alma Katsu a sice Elixír

bux.cz


Lehce přestárlý Gump

Tak, dnes jsem v čekárně u doktorky "přelouskala" (nebo spíše "dolouskala") další knihu. A tou je knížka, jejíž obálka mě docela zaujala, pak jsem si řekla, že to nebude úplně ono pro mě, nějaký čas se to uleželo, až jsem si jí všimla v knihovně a vzala si jí s sebou domu a ono "ejhle", vyklubala se z toho báječná oddechovka. Jedná se o knihu "Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel" od Jonase Jonassona.
www.bux.cz






čtvrtek 7. listopadu 2013

Proti sobě už né!

Už jsem to udělala zase. Šla jsem proti sobě. Nebo to také můžu brát tak, že jsem si ověřila, že mám vážně naslouchat tomu vnitřnímu hlásku - ne tomu, který mi tvrdí, že "to nedokážu" pokud jde o věci, které mám ráda a které chci dělat, ale tomu druhému, který mi říká "tohle není pro Tebe, protože po tom vlastně vůbec netoužíš". Zkusila jsem a jde se dál.


Práce šlechtí?

Mám za sebou (teprve) 4 dny v nové práci - zkusila jsem to jako prodavačka na 6 hodin v jednom poměrně frekventovaném papírnictví. Ano, přiznám se - taky jsem občas patřila k těm pofrkávajícím, kteří si říkají "Proboha proč tam tak stojí a vejrá na jedno místo, když tady má lidi." Víte - všem mně podobným hnidopíchům doporučím jednu věc - máš-li pocit, že bys to zvládal lépe, nebo že je to podřadné/snadné/zvládla by to i opice - jdi si to zkusit.

středa 30. října 2013

Kam se hrabe bičování

Výchova našeho psa se pro mne - čím je starší a já unavenější - stává některé dny solidním očistcem. Pořídit si psa je asi lepší, než svou duši svěřit bohu nebo psychologovi, protože ta chundelatá koule, která zbožňuje všechno a všechny (a nějak se nezdá, že by z toho hodlal vyrůst, spíše do toho hlouběji zarůstá) je jedna velká terapie - i když sem tam poněkud bolestná...


úterý 29. října 2013

Rychle se ani pes nevysere

Posledních pár dní se v mém slovníku a mé hlavě honí slovíčko "rychle". A je to na mně zatraceně znát - jsem unavená, zpruzená a mám o to větší pocit, že nic nestíhám, že mi život proplouvá mezi prsty a že je všechno špatně. Všechno se točí kolem myšlenky, že jsem si našla práci a mám donést potvrzení od doktora. Ale jak už to tak s Vogony chodí, k tomu co potřebujete se jen tak nedostanete a už vůbec ne "rychle".

neděle 27. října 2013

Zimní čas je pohlazení

Ach, jak já tuhle změnu času miluji! Mám pocit, jako když mi někdo konečně vrátí mojí hodinu života. Znám spoustu lidí, kterým tyto časové změny nic neříkají, ale já patřím mezi ty citlivé jedince, takže když přijde letní čas - trpím a jsem nešťastně znechucená, avšak přijde-li zimní čas, jsem najednou hrozně spokojená, nadšená a mám vnitřní pocit, že je (konečně) vše v pořádku.


sobota 26. října 2013

Ach ta krutost povinností

Tak jsem se dnes, mezi praním prádla a přemlouvání k tvorbě oběda, tak zamyslela nad tím, jak sakra žijí všichni ti "éteričtí lidé" a umělci všeho druhu. Oni snad musí žít u maminky, jiné ženy, která jim nahrazuje maminku a nebo žijí na hromadě hnoje. Nebo je chyba ve mně? Já totiž vůbec nemám "slinu" cokoliv kreativního vymýšlet, když se kolem mě válí spousta "musím" a jiné všední povinnosti.

pátek 25. října 2013

Bohem může být i čumáček

Je tu první knížka, o které bych chtěla psát. Každá knížka, kterou mám, se ke mě dostala po vlastní cestičce. Tahle na mě vyskočila z regálu v jednom antikvariátu. Ne doslova, ale já to vyhopknutí vážně viděla. Víte, jsem někdo, kdo se nechá okouzlit obalem knihy - a většinou se nezklamu, vážně. Jinak tomu nebylo ani v tomto případě.


pondělí 21. října 2013

Knihomilka

Tak jsem se dnes rozhodla, že spojím dvě své lásky - knihy a psaní - a výsledek se objeví zde. Bude to pro mne přehledné a možná to někoho přiměje, aby si přečetl nějakou báječnou knihu. A mě to donutí psát. Což je vždycky jen a jen dobře. Obojí.


neděle 20. října 2013

Žití není zapnutá telka

Život je pohyb. A tím pohybem nemyslím, že člověk má běhat jako magor z jedné strany na druhou podél řeky, nebo se na kole ušlapat k smrti. Myslím to lehce obrazně. Život neprožijeme před televizí a v pohodlnosti svého domova. Chce to hýbat se, někam se podívat, za něčím se vydat, něco objevovat a nepřestávat žasnout. Jakmile ustrneme na místě, v pohodlnosti, v tu chvíli zemřeme a je jedno, že dýcháme...


pátek 18. října 2013

Cítíš to "kouzlo" Vánoc je kolem nás

Včera jsem po dlouhé době překročila práh nedalekého supermarketu a sotva jsem pocítila teplo a hluk, napadlo mě jediné slovo - očistec... Nejdříve jen proto, že si lidé šlapali po hlavách a div si nepodráželi nohy, aby se dostali dovnitř nebo prchli ven. A pak jsem to uviděla - a i když jsem to tak nějak čekala už v září (byla jsem mile překvapena, že se tak nestalo a doufala jsem v obnovu zdravého rozumu lidstva), znechutilo mě to - slovo "Vánoce" a přání jejich pohodového prožití...


středa 16. října 2013

Žena výrazu zbavená

Dnes jsem si byla podat žádost o novou občanku - ano, už jsem definitivně opustila své "severské hnízdo". (Vlastně jsem jen vyměnila jednu značku piva za jinou, ale to je stejně jedno, protože nejraději mám Kozla a na tom pobyt nic nemění.) A když jsem tak seděla v tom malém prostoru, byla jsem poprvé celkem ráda, že mezi mnou a paní je přepážka - ne kvůli jejímu bezpečí, ale tomu mému...


úterý 15. října 2013

Vyznání

V očích slzy a v srdci neskonalý žal, protože muž, kterého znala celý svůj život, hrdina jejího dětství a v dívčích letech vzor mužské krásy (vždycky v něm viděla Jean-Paul Belmonda) odešel na věčnost. Byla s ním legrace, měl krásný hlas, vyprávěl ty nejlepší příběhy a vždycky tu byl, když chtěla někoho obejmout a s někým se poradit. Miloval ji, proto, že je. Protože byla jeho první, ač vlastně byla třetí ženou v pořadí, která útočila na jeho srdce. Byla vnučka. Byla. Existovala. Smála se. Milovala ho. A on za to miloval ji.


čtvrtek 10. října 2013

Všechna esa vržena

Znáte to... někoho potkáte a zjistíte, že je to člověk, s kterým byste chtěli být celý zbytek svého života. Je báječný, úžasný, dokonalý. Stejně jako vy pro něj. Oba dokážete vše, co si zamanete, jste plni kreativity, pozitivní energie a máte pocit, že nic není nemožné. Jak krásně hřejivé.


neděle 6. října 2013

Kaz pro krásu

Dnešek "mě donutil" zamyslet se nad myšlenkou, že "kaz je tu proto, abych viděla krásu a dobrotu zbytku"... Jde o to, že tu vždycky bude spousta lidí, kteří vás budou z nějakého důvodu "nemít v lásce" (protože nenávidět je asi moc silné slovo), ještě větší skupina těch, kterým budete úplně jedno a malá skupinka těch, kteří vás mají z nějakého důvodu rádi. A přesně té poslední skupince je vhodné věnovat svoji pozornost, avšak přece...


středa 25. září 2013

Děsivý tělocvikář

Při dnešní ranní procházce se psem jsem (opět) potkala skupinku, které mi bylo líto - nebo alespoň několika členů. Byla to chlapecká skupina z nějaké místní školy a měli hodinu tělesné výchovy v malebném prostředí okolí řeky. Což většině těch ubožáků asi bylo jedno, protože vypadali, že přes červené skvrny nemohou vidět své nohy, natož nějaké okolí, a že brzo zkolabují... A já jsem snad celou procházku o výjevu lehce uvažovala a vzpomínala na své - neméně nepříjemné - zkušenosti s tímto, troufám si říct, že v tomto podání bezcenným, předmětem.


sobota 21. září 2013

Liška podšitá

Tak jsem díky jedné své známé narazila na tohle norské, komediální duo. Upřímně - ze začátku jsem si říkala "proboha, CO to zas je?" Ale už po prvním shlédnutí jsem si to musila pustit znovu... a znovu... a znovu... a ano - poslouchám to i teď.... O čem že je řeč? Jistě víte, nebo ne?


pátek 20. září 2013

Nezachráníš

Také vás učili, že máte pomáhat ostatním? A vy jste si to vzali do hlavy tak mocně, že máte "touhu zachraňovat přes mrtvoly", nebo spíše přes jednu jedinou - a to svoji vlastní... Máme pomoci babičce s nákupem, máme pomoci mamince s nádobím, máme pomoci tatínkovi podržet hřebík, bráškovi pomoci s úkolem...


neděle 15. září 2013

Osudy míčků

Valná většina psů dospěje v určitém věku k poznání, že si nedokážou představit svůj život bez té "barevné koule, co tak hezky hopká a juchůů, já běžím za ní!" ... Tak i náš pes došel za poslední měsíc k poznání, že míček nebude tak úplně marný, že ho s sebou musíme brát na procházku a "Prosím házej, házej!" - alespoň do chvíle, než se začne nudit a jeho kólií pozornost zaujme něco jiného...


sobota 14. září 2013

Zvláštní chvíle

Jsou věci, které mne naprosto fascinují... jsem fascinována obyčejnými věcmi ve svém okolí... zvláště takovými, které nejsou tam, kde by měli být... že mi nerozumíš? Viděli jste někdy opuštěnou tříkolku uprostřed ulice... Šátek uvázaný na plotě... knihu jedoucí na sedačce v tramvaji... zapomenutou flašku od pití tančící ve vlaku... pytlík, jenž hraje s větrem na honěnou uprostřed polí.... Už víš?


„V tmavých jeskyních našich myslí sny stavějí svá hnízda z pozůstatků dne.“ Rabíndranáth Thákur


čtvrtek 12. září 2013

Nejtišší lidé mají nejhlasitější mysl

"Introverti jsou lidé, kteří raději poslouchají než mluví, raději čtou než chodí na večírky. Rádi tvoří, ale nenávidí self-promotion, a raději pracují sami než brainstormují v týmu. Přestože bývají dnešní kulturou nálepkováni jako ti „tiší“, co se neumí prosadit.

neděle 8. září 2013

sobota 7. září 2013

Nepřemýšlej - buď IN!

Přesně! Proč přemýšlet nad tím, zda mi ty legínky sluší, hlavně že jsou IN! Proč přemýšlet nad tím, že tohle sáčko má dvacet dalších, hlavně že je to IN! Proč se zabývat myšlenkou, že jsem na chlup stejná ( možná o odstín děsivější), než čtyři moje spolužačky... Jsem IN a to je hlavní! Být svá a přemýšlet - to už po mně chcete nějak moc, ne?


středa 4. září 2013

Ufňukaní kňouralové

A vše to začalo už v útlém dětství... každý to moc dobře zná - jste-li zdravé dítě, nedostanete "nic navíc", nikdo kolem vás neskáče, vše je v pořádku, nepotřebuješ naši pozornost... a najednou "ejhle", děťátko onemocní a všichni se z toho můžeme zbláznit - přijde se na něj podívat babička, nosíme mu sladkůstky, aby se hezky uzdravil, nechceš nakrájet ovoce, naklepat polštářek... Nemocné dítě obskakujeme, jako by nemoc byla něčím víc, než-li zdraví... A ano, myslím, že zde začíná ten velký problém, zde je ta brána k "sedněme si a hromadně se politujme, bude to žůžo"...


neděle 1. září 2013

Radost je oč tu běží!

Miluji psaní... mám ráda hraní Člověče, nezlob se... zbožňuji snažit se vyfouknout co největší bublinu z bublifuku... ráda si s někým házím míčem... ráda si kreslím, i když si myslím, že to moc neumím... ráda píši dopisy a pohledy a posílám je přátelům a rodině... ráda čtu knihy... ráda prolézám antikvariáty a hledám dobré knihy a elpíčka... ráda se dívám na mraky na obloze... ráda pozoruji jak teče řeka, plavou na ní kachny, létají motýli... ráda sedím na lavičce, piji kafe a pozoruji lidi chodící kolem... ráda se houpu na houpačce...

Pesimistický požírač bodláčí

Tak a je to tady! Včerejší den byl nejen poslední srpnový, ale také poslední, kdy jste mohli vybírat kterým z přátel hloupoučkého Púa by jste chtěli být... a nezklamali jste mě, protože to vyhrál můj nejvíc nejoblíbenější plyšák ze Stokorcového lesa a tím je věčně pesimistický oslík Ijáček!



středa 28. srpna 2013

Univerzální odpověď

V pondělí jsem se díky jedné maličkosti opět ocitla na půdě své bývalé střední školy. A stanula jsem tváří v tvář svému bývalému třídnímu, který se na mě - k mému nemalému překvapení - přišel podívat a povídat si se mnou. Hm, tuhle fázi bych si nejraději ušetřila... A tak nadešel čas na otázku "A co Vy děláte?" načež z mých úst vylítla odpověď "Nic.". Která je, jak jsem si později uvědomila, mojí univerzální odpovědí na tuto otázku téměř každému - jelikož čekám, že jakmile nedám odpověď "Pracuji" nebo "Studuji", bude to stejně odpověď nevyhovující, tak raději rovnou řeknu, že NIC.

úterý 27. srpna 2013

„Odlétlá myšlenka je jako pták, kterého jsi nestačil zadržet ani za jedno pírko jeho křídla.“ Otto František Babler

 

Vzhůru do nekonečna... a ještě dál...

Jako malá, jako hodně malá - myslím, že mě to přešlo už na prvním stupni základní školy - jsem byla vážně šťastná... nebo spíše si nepamatuji, že bych byla nešťastná... vše mne lákalo, vše jsem si chtěla osahat, okoukat, očichat, ochutnat... chtěla jsem poznávat s dětskou vervou a nadšením, měla jsem křídla a čistotu - nejen - ve svém srdci... Tak kde se stala chyba, že jsem se v pozdějším věku - a vlastně docela do nedávna - cítila často tak osaměle, nešťastně a zbytečně... A myslím, že včerejší "návrat na rodnou hroudu" mi dal -alespoň část - odpovědí...



neděle 25. srpna 2013

Všude samá růžová kosmetika v módě

Já vám nevím... vážně nechci nikoho shazovat a být zlá... ale... už je toho na mě nějak moc... přijde mi, že blogů se všude "vyrojilo jako hub po dešti", ale když na ně tak koukám, je to vše prašť jako uhoď - vše je laděno do "cukrovinkově růžové", všude ta samá nudná témata točící se kolem "v čem jsem dnes vyrazila před barák/ co jsem si koupila v drogerce/ co si patlám na obličej/ DIY příšernosti"...


"Pohádka" pro Púinku

Žila byla jedna víla. A ta víla se jmenovala Prázdná dirka. Žila uprostřed hlubokých lesů, byla osamělá a cítila se prázdně. Marně přemýšlela, čím by svoji samotu a prázdnost zaplnila...
Až uviděla krásně tvarovanou, patnáct centimetrů dlouhou větev se správným průměrem - větev uřízla a strčila ji... Do kastrolu a uvařila si velmi chutnou veverčí polévku. Zaplnila prázdnotu v bříšku a tím i svoji životní prázdnotu. A tak jedla a jedla, až se z ní stala Američanka.


Šílenost psíčkaření

Miluji ranní venčení našeho psa. Miluji zvuk granulí dopadajících na dno misky. Miluji to mručení když - honí granule v misce, hraje si s plyšovým pejskem, krade a okusuje moji bačkoru. Miluji jak někde upadne a tvrdě usne, až máte pocit, že pošel. Miluji jeho pohled "lva salonu" a to, když na mě mrká rozkošnými řasičkami. Miluji jeho mazlivost. Miluji, jak s láskou cupuje svoji spací deku. Miluji, jak nedokáže vylézt na gauč, aniž by jste mu zvedli ten těžký zadek. Miluji ho. Je boží. Ale láska s sebou přináší i jedno velké ALE...

pondělí 19. srpna 2013

Ranní meditace

Pořízení psího kamaráda neznamená jen mazlení, kochání se jeho krásnými kukadly a šišlání - přináší to s sebou i jisté povinnosti... Naštěstí, když jste na to dva, jde to snáze... Takže máme ranní venčící služby - 2x já, 2x on...

pátek 16. srpna 2013

Má pravá... i ta levá....

Byla to láska jako trám. A nebo jsem si to alespoň ve svých naivních náctých letech myslela. Byl krásný, byl chytrý a já byla až po uši zamilovaná. Byli jsme naprosto šťastní. Rozhodně jsme o tom byli oba přesvědčení  – jen já o něco málo déle, než jsem se dozvěděla, že vlastně nejsme pár, ale menší trio, nebo spíše, že oni dva jsou pár a já už jsem lehce mimo.


středa 31. července 2013

„Umění a láska působí jako slunce - probouzí energii.“ Maxim Gorkij

 

Margery Williamsová - Králík Sameťáček

"Co je to OPRAVDOVÉ?" zeptal se jednoho dne Králík, když leželi bok po boku... "Znamená to snad, že v tobě něco bzučí a čouhá z tebe nějaká páka?"
"Opravdové vůbec neznamená, jak jsi udělaný," řekl mu koník Plyšák. "To se to prostě najednou stane. Třeba když tě má dítě hodně, ale hodně dlouho rádo, nejenže si s tebou hraje, ale že tě OPRAVDU miluje, tak potom jsi teprve opravdový."
"A bolí to?" zeptal se Králík.
"Někdy," odpověděl koník, protože vždycky říkal pravdu. "Ale když jsi Opravdový, tak ti bolest nevadí."
"A stane se to najednou, jako když tě natáhnou klíčkem, anebo kousek po kousku?"
"Najednou se to nestane," řekl koník. "Jde to postupně a trvá to dlouho. Proto k tomu málokdy dojde u věcí, které se snadno rozbijí, nebo mají ostré hrany a je třeba s nimi zacházet opatrně. Spíš platí, že když začneš být Opravdový, tak už ti díky vší té lásce vypadaly všechny chlupy a už nemáš oči a jsi celý odraný a nožičky ti visí jen na vlásku. Ale na tom všem vůbec nezáleží, protože jakmile jsi Opravdový, tak nemůžeš být ani ošklivý, leda snad pro lidi, kteří tomu nerozumí."




Šly orgány silnicí

V Sadové ulici hrála si holčička s ohněm
Vzplanul plyšák a krabice po něm
Hořela kuchyň, pokoj i chodba
Hasiči se odtrhli od piva Holba
Požár se rozšířil do dalších bytů
Škoda je veliká, 150 litrů
Rodina s holčičkou nemá už prachy
Prodá na orgány holčičky bráchy


já, kdysi mladě (14-16? kdo ví přesně ), ve chvilce pomatení smyslů, nudy a lehkého odéru brutality 

Medvídek Pú

"A co se tedy stalo?" zeptal se Tygr. "Budil tě snad nějaký hromburácký hrom,nebo vrzavé větve, nebo pleskavá podlaha?"
"Ne, to ne," odpověděl Pú zamyšleně. "Celou noc jsem poslouchal ticho. Bylo ho nějak strašně moc."




Nesnáším

Nesnáším způsob jak mluvíš a nenávidim tvoje vlasy
Nesnáším když řídíš moje auto nenávidím když zíváš
Nesnáším tvý blbý vojenský boty i to že mě tak znáš
Nenávidim tě tak že je mi až zle a zkouším i básnit
Nesnáším že máš vždy pravdu a nesnášim když lžeš
Nesnášim když mě rozesměješ a o to víc když mě rozpláčeš
Nenávidim tě za to že jsi u mě a že jsi mi nezavolal
Nejvíc nenávidim že tě vůbec ani trošku neumím nenávidět
Nedokážu to


pondělí 29. července 2013

Šišlavost zaručena do jedné sekundy

Tak jsme si pořídili štěně...  Je to neuvěřitelný krasavec, naše malá "modelína" s korálky místo očí, které má ohozené řasičkami, za které by nejedna dáma byla ochotna položit život... Naše tříměsíční sedmikilové štěňátko dlouhosrsté kolie - ovšem ne, není to "typická zlatá" Lassie,  nýbrž nádherný tricolorek...


čtvrtek 25. července 2013

Radost přerostlého dítěte

Dnes (no, teď už vlastně včera) jsme byli v Praze a narazili jsme "Na tý louce zelený" na tahle úžobájná zvirátka! Bože, kdyby jste viděli, jakou dětskou radost ve mně pohled na tyhle roztomilé tvorečky vyvolal...


středa 24. července 2013

Člověk by se měl smát celý svůj život.

„Člověk by se měl smát celý svůj život. Jestli se dokážete smát v jakékoli situaci, naučíte se jim čelit - a to vám pomůže dospět. Neříkám vám, že nemáte plakat. Ve skutečnosti však když se neumíte smát, neumíte ani plakat. Smích a pláč jdou ruku v ruce, jsou součástí jednoho jevu - autentického bytí v pravdě.“
                                                                                                   Osho


úterý 23. července 2013

Čvachtání v loužích

Další z mých epických, duši drásajících a všelijaké pocity vyvolávajících... jsem asi poslední dobou solidní cíťa...nebo jsem spíš taková byla vždy, jen jsem se "statečně držela",což je - teda mimochodem - ta největší kravina, kterou můžete udělat...trust me, I am crazy....


pondělí 22. července 2013

Tulák ztracených dní

A slova umlkla v půlce věty...
Ten význam se rozletěl jak poplašení ptáci...
Slova prší a jejich déšť tvoří symfonii krásnější a děsivější než sám život...
Koho hledáš tuláku ztracených dní, lapáš po dechu, však úsměv na rtech září, jako slunce do dálav...
Srdce otevřené a jeho žár rozdává světlo zbloudilým duším...
Natažená ruka a touha se chytit, bezpečný přístav bláznivých nadějí...

                         1.5.2013 pro spřízněnou duši

úterý 9. července 2013

Edward a jeho magnetická banda


Nevím, zda se mi u téhle písničky chce víc usmívat, nebo brečet... takže z toho většinou vznikne úsměv plný slz, pochopení, lásky a jakési "nadpozemské neuchopitelnosti"...
Když se zaposlouchám do téhle překrásné písně, do hlasu, který mě hladí po nejhlubších vrstvách mé duše, zadívám se na klip, který mě odnese do hravosti dětských dní...


A tak dospěla v ženu...

V životě každé mladé dívky nastane okamžik, kdy se z poupátka ignorujícího kuchyň a kuchyňské náčiní ( nepočítáme rychlovarnou konvici a toastovač - přátelé každého "nevařiče" ) rozvine růže plná elánu do pečení,vaření a kuchtění všeho druhu....


neděle 7. července 2013

Optimistická pohádka

Byl jednou jeden králíček, ten žil na pláži.
Jmenoval se králíček Ušáček a jeho jediná kamarádka byla mušlička.
Měli se strašně rádi,ale jednoho dne, jednoho krásného dne - sluníčko svítilo, ptáčci zpívali....
se stalo, že ten měkejš nebohá, ano- naše milá mušlička, spapala králíčkovi snídani.
Králíček to přijal jako chlap, vzal sekyru a milou mušličku rozmlátil na malý, malinkatý, ale uplně malinkatý sračky..
                                                                                                                           
                                                     26.9.2007

Největším neštěstím lidstva je, že vymění prožitek za pohodlí... Daffodila

čtvrtek 4. července 2013

Tápání duší

Duše bloudící světem jsou viditelné všude
Touží po životě a jak slepci tápou v hlubinách těla
Málokdo poslechne sílu svého tlukoucího srdce, jež našeptává "Žij svůj život - tady a teď! Začni,jsi sám sobě svým pánem."
Ve stádu je nebezpečná síla,plout s proudem řeky je snadné
Nehoň se za zlatým přídomkem, i když každý k němu míří - zvedni hlavu k slunci a poznáš štěstí
Nech svou duši kvést a své srdce pusť jako ptáčka z klece
A dočkáš se svého štěstí, věř že....

Na pařezu u řeky


Na břehu řeky sedí a vítr hladí její tvář… její myšlenky plynou jako voda v řece… a na obzoru letí malý pták… její duše letí vedle něj a letmý úsměv zdobí její tvář… tajemná dívka v černém… a přec barevná je jak duha na nebi… krása v srdci klíčí a láska objímá její ramena… nebe pláče dojetím… jednu jemnou slzičku za druhou… listí zpívá svoji píseň za doprovodu neviditelných ptáků… stébla trávy jí lechtají po noze jako rozpustilí milenci…
 

středa 3. července 2013

Kačenky vanové


Od té doby, co jsem „velká a mám rozum“, mě gumové kachničky vždy strašně, až přímo magicky přitahovaly…. Takové „šplouchnutí dětství“… a to jsem přitom v dětství nikdy gumovou kačenku neměla – jen takové ty delfínky a velrybky… možná proto je ta touha po gumových kačenkách tak silná - pramení z traumatu, že jsem v dětství žádnou nevlastnila…

pondělí 1. července 2013

„Stín je součást světla, mlčení je součást řeči.“ Otto František Babler


Milujeme myšlenky jiných

Já, stejně jako spousta jiných lidí, kterým se v hlavě rojí tuna kravin i velkolepých myšlenek, miluji citáty. Ano, je skvostné vidět něco, při čem si řeknu "ach bože, to je přesně jako v mé hlavě, sakra, proč ON na to přišel dřív (no jo,možná měl nějaký ten pátek náskok)". Mezi mé nejvíc nejoblíbenější "žblepty" patří slova pana Fulghuma,pana Wilda a pana Saint-Exupéryho... a samozřejmě vše další,co se mi líbí a je úplně jedno, kdo to napsal... 



neděle 30. června 2013

Hodina rozervaných psích šelem

 Znáte ten pocit, kdy znavení jak psi ulehnete do peřin, s jediným přáním prospat následující tři roky svého života, a vše, na co se ve své rozervané touze zmůžete, je civět s očima dokořán na šedé stíny, které vám tančí po zdech…