středa 20. června 2018

Ellis a Michael

Nesuď knihu podle obalu - v případě Slunečnice od Sarah Winmanové to platí dvojnásob. Nevrhnout se na tuhle tenkou knížku, která v sobě ukrývá tolik hlubokého, tolik lidského, by byla nesmírná škoda. Snad jen Sarah dokáže z přátelství dvou mužů udělat poetický zážitek plný upřímnosti, smutku i radosti, hledání a nalezení, přijetí bolesti, sebe sama a osudu. Kdybych se řídila pouhým prvním dojmem, pouhým pohledem, tahle kniha by mi utekla. Nebudeme si nic nalhávat, ta obálka je otřesná a já jen upřímně doufám, že knize neublíží, protože na listech Slunečnice se ukrývá příběh tak dojemný a hodný přečtení, že by mě vážně mrzelo, kdyby zůstala přehlížená v davu. 


Nakladatelství Grada

úterý 5. června 2018

Štěstí je všude tam, kde ho chceš vidět

Je ráno, za oknem šveholí rozjaření ptáčci, škvírou mezi závěsy prosvítá čerstvé slunce a šimrá mě paprskem po tváři. Je brzy, mohla bych ještě hodinku spát, ale potichu odhodím deku, posadím se na posteli a protáhnu se. Oči mám ještě poblouzněné spánkem, přesto je upřu na schoulenou hromádku na druhé straně postele. Hromádka v klidu oddechuje a já doufám, že se mu zdá něco hezkého. Je čas opustit ložnici, vezmu si telefon a hrnek, který jsem si večer přinesla, a tiše jako myška se protáhnu na chodbu. Světlo na čidlo se s lupnutím zapne a ačkoliv vím, že ho to neprobudí, vždycky ve mně trošku hrkne - a stejně je tomu i při sestupu po sténajících schodech. 



neděle 3. června 2018

Jsem Fredova

Jak snadno si dokážete představit, že Amerika není svobodnou zemí plnou možností a snů? Kanaďanka Margaret Atwood o své představě Ameriky jako teokratické diktatury ze začátku trochu pochybovala, osobně mě však z jejího Příběhu služebnice v koutku duše mrazilo - právě pro snadnou uvěřitelnost toho, co by se mohlo stát, co by mohlo fungovat. Vzhledem k povaze lidstva a dějinným zkušenostem - a taky kořenům samotné Ameriky - mi její kniha rozhodně nepřišla přitažená za vlasy. Vždyť pro reálné příklady totalitního zvěrstva nemusíme chodit příliš daleko. Ovšem zpět k dílu, které má i po více něž třiceti letech od prvního vydání čtenáři stále co nabídnout. 


Příběh služebnice - M. Atwood


čtvrtek 15. března 2018

Poslední rande

Rande naslepo je, v dnešní době internetu a sociálních sítí, celkem běžná věc. Málokdy se zamyslíme nad tím, zda na schůzku opravdu dorazí člověk, kterého očekáváme. Maximálně si budeme dělat srandu, že se z atletického krasavce vyklube plešatý pupkáč. Jenže, co když na druhé straně sedí člověk, který to v hlavě nemá v pořádku a jeho jedinou touhou je ublížit? Co potom? Pomůže říct známým, kam jdete? Když se večer nevrátíte, nebude si kamarádka myslet, že se rande zdařilo a vy jste prostě jen zapomněla na čas? Jenže co když jste tou dobou v kufru auta a míříte k posledním hodinám svého života? Do posledního dechu je novinkou Roberta Bryndzy, čtvrtý díl s Erikou Fosterovou přinášející čtenáři nejen skvělý detektivní příběh, na který jsme u Roberta zvyklí, ale i skryté poselství o bezstarostnosti, s jakou na sociálních sítích sdělujeme nejjemnější podrobnosti o sobě a svém životě.  


Robert Bryndza - Do posledního dechu

sobota 24. února 2018

KNIŽNÍ POCITY: Jen zvířata

Přiznávám bez mučení, že tuhle knihu jsem si vybrala kvůli krásné obálce (kdo jsi bez viny, znáte to) a zvířecím hrdinům. Byla jeden čas na sociálních sítích k vidění tak často, že jsem neodolala a musela ji mít (důkaz toho, jak je fotogenická). Všichni ovšem dobře víme, že překrásná obálka sice může přidat body v kolonce Pořídit si, ale když vnitřek stojí za starou belu, jsme z toho akorát rozmrzelí a naštvaní, takže zklamání na sebe nenechá dlouho čekat. Byla pro mě kniha Jen zvířata od Ceridwen Doveyové zklamáním? Jistý osten zklamání ve mně po prvních řádcích vzklíčil, přesto si za něj mohu sama (a nejspíš ještě ne úplně šťastný výběr prvního příběhu). 


Nakladatelství Paseka