středa 6. září 2017

Prostě si jen tak žít...

V posledních dnech prostě tak nějak jsem. Moc nepřemýšlím, neplánuji, nepřijímám do svého bytí žádné zbytečnosti zvenčí. Naopak mnohem víc času trávím spánkem, procházkami v přírodě, pletením, popíjením čaje, psaním si do sešitků, prostým pozorováním našich dvou huňáčů a vlastně pozorováním tak nějak obecně. Ale není to takové to přehlceno, kdy vám vjemy tečou i ušima. V přírodě je pozorování jiné než v ruchu města. Tady je to očista. Člověk cítí lehkost v hrudi, uvolnění, klid a mír. Ač vím, že vše v životě má svůj důvod (a jsem ráda, že jsem poznala Plzeň a mohla v ní krásné čtyři roky pobývat) nedá mi to se v nestřeženém okamžiku podivit nad tím, proč jsem s návratem blíže k přírodě otálela tak dlouho. 



pátek 18. srpna 2017

Irka v Brooklynu

V poslední době se mi stává, že mě ke knize přivede film. Nejinak tomu bylo i v případě Brooklynu. Četla jsem zvěsti, že právě tento příběh je jedním z případů, kdy je filmové zpracování lepší. Film je bezesporu nádherný, ale pro mě osobně je mnohem lepší knižní předloha irského spisovatele Colma Toibína. Při čtení jsem se dokázala mnohem víc vcítit do pocitů dívky, která opouští nudné, avšak milované místo, které tvoří celý její dosavadní život, aby mohla žít lépe za velkou louží. I když o to vlastně zas tolik nestojí. Určitá vnitřní nerozhodnost a způsob myšlení hlavní hrdinky mi byl až příliš blízký na to, abych tuhle knihu nečetla se zájmem a jistým vnitřním uspokojením. 


Brooklyn - Colm Toibín


neděle 30. července 2017

Kniholéto - Knižní srpen

Červenec se blíží ke svému konci a s ním i má historicky první fotovýzva na Instagramu - #kniholeto část #kniznicervenec. Jsem moc ráda, že vás tahle výzva chytla, že jste se ke mně přidali a vznikly tak úžasné fotky a nápady. Věřím, že jste si to užili a podle nadšeného ohlasu na FB Hnízda soudím, že ano. A proto jsem se rozhodla, že pro vás vytvořím i #kniznisrpen. Úmyslně píší, že srpnová výzva bude hlavně pro vás - nejsem si totiž jistá, jak s tím vším stěhováním a přesunem budu zvládat ještě něco navíc. Ale teď už k samotné výzvě - některým #kniholeto netřeba představovat, ale třeba nabereme nové kreativní duše, které by si rády zpestřily léto. 

#kniholeto - zadání

středa 26. července 2017

Vzpomínky na cirkus

Chodili jste jako malí do cirkusu? Já ano, i když si z toho pamatuji všehovšudy stan, vůni cukrové vaty a balónky, které letí k nebi doprovázené uplakaným pohledem dítěte, nejednou i mým vlastním. Ač mám po letech na cirkus trochu jiný náhled, bývala to pro mě velká věc a cosi záhadně snivého. Zvířata, klauni, akrobaté, kočovný život a rozruch, který ve městě příjezd cirkusu způsobil. Trošku jsem jim, ve své dětské naivitě, tenhle nestálý život plný dobrodružství (a žádné školy) záviděla. Ve skrytu své bláznivé duše pořád tak trochu toužím utéct s cirkusem, ale už jsem dospělá rozumná osoba a vím, že knihy mě vezmou na všemožná místa a pomohou i s bláznivými nápady. A Voda pro slony od americké spisovatelky Sary Gruen ten cirkusový uskutečnila.

Voda pro slony - Sara Gruen