čtvrtek 15. března 2018

Poslední rande

Rande naslepo je, v dnešní době internetu a sociálních sítí, celkem běžná věc. Málokdy se zamyslíme nad tím, zda na schůzku opravdu dorazí člověk, kterého očekáváme. Maximálně si budeme dělat srandu, že se z atletického krasavce vyklube plešatý pupkáč. Jenže, co když na druhé straně sedí člověk, který to v hlavě nemá v pořádku a jeho jedinou touhou je ublížit? Co potom? Pomůže říct známým, kam jdete? Když se večer nevrátíte, nebude si kamarádka myslet, že se rande zdařilo a vy jste prostě jen zapomněla na čas? Jenže co když jste tou dobou v kufru auta a míříte k posledním hodinám svého života? Do posledního dechu je novinkou Roberta Bryndzy, čtvrtý díl s Erikou Fosterovou přinášející čtenáři nejen skvělý detektivní příběh, na který jsme u Roberta zvyklí, ale i skryté poselství o bezstarostnosti, s jakou na sociálních sítích sdělujeme nejjemnější podrobnosti o sobě a svém životě.  


Robert Bryndza - Do posledního dechu

sobota 24. února 2018

KNIŽNÍ POCITY: Jen zvířata

Přiznávám bez mučení, že tuhle knihu jsem si vybrala kvůli krásné obálce (kdo jsi bez viny, znáte to) a zvířecím hrdinům. Byla jeden čas na sociálních sítích k vidění tak často, že jsem neodolala a musela ji mít (důkaz toho, jak je fotogenická). Všichni ovšem dobře víme, že překrásná obálka sice může přidat body v kolonce Pořídit si, ale když vnitřek stojí za starou belu, jsme z toho akorát rozmrzelí a naštvaní, takže zklamání na sebe nenechá dlouho čekat. Byla pro mě kniha Jen zvířata od Ceridwen Doveyové zklamáním? Jistý osten zklamání ve mně po prvních řádcích vzklíčil, přesto si za něj mohu sama (a nejspíš ještě ne úplně šťastný výběr prvního příběhu). 


Nakladatelství Paseka


pátek 9. února 2018

Znovu nalezená

Ztratit sebe sama v návalu všedních povinností je lehčí, než by se na první pohled mohlo zdát. Každý začátek přináší velké naděje a s nimi i sny, které se zdají být na dosah ruky, jenže člověk ani nemrkne a život to vše popráší nánosem stereotypu a  jednomu občas naloží víc, než dokáže unést. Své o tom ví i Maribeth z knihy Znovu já od Gayle Formanové. Pokud je vám jméno autorky povědomé, máte pravdu. Gayle je u nás známá jako autorka young adult knih, které jsem osobně nečetla, tuhle dospěláckou pro velké holky však ráda doporučím všem ženám toužícím po čtivém příběhu, který je na chviličku odvede od vlastních problémů a starostí.


Nakladatelství Grada


čtvrtek 2. listopadu 2017

V hlubinách minulosti

Dvě postavy plující v malé loďce, starý lom skrytý uprostřed rozlehlých lesů a balík, který měl brzy vyměnit suchou loďku za temně vlhké dno zatopeného Hayeského lomu. Scéna podzimu roku 1990, kterou neměl nikdo vidět. A přeci jí přihlížel starý muž. Minulostí začíná novinka Temné hlubiny, kterou napsal můj oblíbený britský autor Robert Bryndza. Třetí příběh detektiva šéfinspektora Eriky Fosterové otevírá dvacet šest let spící minulost, případ, který na policii v devadesátých letech nevrhl zrovna přívětivé světlo, o to choulostivější, že se jednalo o zmizení sedmileté holčičky. Dokáže Erika vyvést z temných hlubin viníka, který tolik let uniká trestu? 
  
Temné hlubiny - Robert Bryndza

středa 6. září 2017

Prostě si jen tak žít...

V posledních dnech prostě tak nějak jsem. Moc nepřemýšlím, neplánuji, nepřijímám do svého bytí žádné zbytečnosti zvenčí. Naopak mnohem víc času trávím spánkem, procházkami v přírodě, pletením, popíjením čaje, psaním si do sešitků, prostým pozorováním našich dvou huňáčů a vlastně pozorováním tak nějak obecně. Ale není to takové to přehlceno, kdy vám vjemy tečou i ušima. V přírodě je pozorování jiné než v ruchu města. Tady je to očista. Člověk cítí lehkost v hrudi, uvolnění, klid a mír. Ač vím, že vše v životě má svůj důvod (a jsem ráda, že jsem poznala Plzeň a mohla v ní krásné čtyři roky pobývat) nedá mi to se v nestřeženém okamžiku podivit nad tím, proč jsem s návratem blíže k přírodě otálela tak dlouho.