pondělí 20. června 2016

Hranice mezi láskou a pozérstvím

V poslední době mám v hlavě solidní guláš. Tak nějak vlastně nevím, co chci. S láskou vzpomínám na útrapy pubertálních let a přemýšlím nad tím, kde se, zatraceně, v mé hlavě vzala ta myšlenka, že až překročím pětadvacítku a dospěji, bude vše snadné. Asi jsem někde na cestě udělala chybu. Možná jsem měla dodělat jednu z těch vysokých škol, i když mě vlastně tolik nebavily. Možná bych se častěji měla kousnout a věci prostě dělat. Jenže já jsem chronický odcházeč, ať už to "sebrat se a jít" má viditelně dobrý důvod, případně pochopitelný jen pro mě. A někdy vlastně nepochopitelný ani mně. 

...


pondělí 13. června 2016

Zpráva o prostém lidství

Strach je hluboce zakořeněná lidská reakce na odlišné a neznámé. Patří k životu stejně jako radost, láska či bolest. V historii lidstva můžeme najít období, která strachu nepříjemně nahrávají do karet. Období, kdy není snadné být jiný, mít odlišný názor a pohled na věc, vzhled či jméno. Strach totiž občas dožene lidi k nelidským činům. Jenže, je něco omluvitelné jen proto, že to dělají i ostatní? Když chápeme určité lidské chování, znamená to snad, že s ním souhlasíme? Brodeckova zpráva francouzského spisovatele Philippa Claudela rozevírá temné hlubiny rozbouřených vod lidské zbabělosti a syrové zrůdnosti.


Brodeckova zpráva - Philippe Claudel

pondělí 30. května 2016

Jak mi začaly v hlavě lozit děti

Děti jsem nikdy moc nemusela, natož abych toužila po vlastním. Přišlo mi to jako smradlavý, ufňukaný a otravný závazek pro druhé, nic pro mě. Doma jsem s oblibou tvrdila, že pokud někdy vůbec přivedu na světlo světa mimino, budu žít v lesbickém vztahu a sperma nám daruje urostlý černoch. Málo pravděpodobné a pro rodinu těžko přijatelné - dvě mouchy jednou ranou. Jenže. Hormony jsou svině. V posledních letech pozoruji tu plíživou změnu. Úsměv, když spatřím miminko. Rozplývání se nad roztomilostí malých oblečků. Do reality dní mě většinou vrátí nějaké to vztekající se dítě v kavárně a vše je zase při starém jen to ne. Jenže interval mezí zhnusením a rozněžnělostí se tak nějak zkracuje. 


...

úterý 17. května 2016

Knižní sauna 2016

Víkend je dávno za námi a i když si myslím, že ze slovního spojení "Svět knihy" už vám musí naskakovat pupínky i na sedacích partiích, přidám trochu svědivého prášku do internetových hlubin a podělím se o své zážitky (protože se určitě diametrálně liší od zážitků ostatních). Letos jsem měla to štěstí a veletrh si užila hned dvakrát. Poprvé ve čtvrtek - lepší. Podruhé v sobotu - trochu méně lepší. Zní to možná lehce otráveně, ale ve skutečnosti tomu tak není. Vlastně jsem si to moc hezky užila, až se sama divím. Loni to bylo rozhodně náročnější.