úterý 21. března 2017

Tady si chci číst

Včera byl první jarní den, březen se pomalu blíží ke svému finiši, ale stále je před námi ještě pár dní měsíce knihy. Jistě jste v knižněblogerských vodách postřehli vlnu vysněných čtenářských koutků, které má na svědomí vyhledávač nábytku Favi.cz. I já jsem začátkem měsíce obdržela mail a přiznávám, že původně jsem neměla v plánu se účastnit. Většinou na podobné nabídky nereaguji, ale tahle mi pořád hnízdila v hlavě. Když jsem dneska o lidech z Favi.cz četla na stránce zabývající se startupem, uvědomila jsem si, že je to vlastně dost sympatická skupinka a jejich stránka je přehledná, hezká, plná nejen krásných produktů, ale i návrhů a nápadů a hlavně jednomu ušetří čas - kolikrát jste brouzdali po netu a hledali tu něco, tamhle něco a pak z toho bylo X hodin v čudu. Navíc jsem zjistila, že mě tvorba imaginárního koutku bez hranic a omezení fakt baví. 


Jarně zelený koutek


středa 8. března 2017

Stará zapšklá bréca

Jo, už je to tak. Jsem stará vyzobaná slunečnice. Člověk se takhle jednou ráno probudí a zjistí, že od dvacítky je dál než daleko. S bolestným heknutím se převalí na druhý bok a hlavou mu projede myšlenka, že za těch pár dnů dokáže maximálně zdechnout, jenže místo v Club 27 nedělá jen absence pulsu, ale také nějaká ta umělecká hodnota. Je to v prdeli, co na to říct. No, díky bohu za individua jako Bukowski. To člověku dává alespoň světlou naději, že ještě nemusí házet flintu do žita. Každopádně to nemění nic na tom, že se ze mě pomalu formuje stará zapšklá bréca.


úterý 7. března 2017

KNIŽNÍ POCITY: Opatství Northanger

Už pár dní tu máme březen a to znamená, že v rámci on-line čtenářského klubu My čteme už většina členů dlí ve Středozemi. Osobně nejsem žádný fanda J. R. R. Tolkiena a přiznávám bez mučení, že knihy jsem nedala (a filmy přetrpěla jen díky hereckému umění Viggo Mortensena). Každopádně možná, ale jen možná, Hobita zkusím, když už vyhrál hlasování. Nicméně v únoru vyhrála oblíbenkyně mých pubertálních čtecích choutek Jane Austenová a její Opatství Northanger. Tahle knížka mě už jednou nesmírně pobavila, takže jsem si řekla, proč si ji nepřečíst znovu. A musím říct, že se mi po Jane vážně stýskalo a opětovné shledání se starou známou proběhlo na výbornou. 


středa 1. března 2017

Irsko, cigarety, alkohol a žal

Před nějakým časem jsem začala číst knihu, která mě přivábila svou nádhernou obálkou a poutavým názvem. Okouzlena poetičností vzhledu jsem samozřejmě čekala něco úplně jiného, než čeho se mi dostalo. Se znuděným zklamáním jsem knihu odložila do kouta a nechala ji téměř upadnout v zapomnění. Upřímně, ještě že tak. Díky tomu se mi po časové odmlce dostala do ruky kouzelná knížečka se čtivým příběhem, do kterého jsem se s radostí ponořila. Už jsem totiž věděla, co mám, nebo spíš nemám, od Šťastní lidé čtou a pijou kávu francouzské spisovatelky Agnes Martin-Lugand čekat - mnohem méně štěstí, čtení a kávy a mnohem více cigaret, žalu a Irska. 


Nakladatelství Motto