Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zajímavé

Chůze je můj lék

V první řadě se sluší říct, že nemám lékařské vzdělání. Rok jsem sice studovala fyzioterapii na vysoké, ale nemám pocit, že bych věděla o moc víc než běžný smrtelník. On je trochu problém v tom, že i ten plně studovaný člověk je stále jen člověk (ač s trochu větším informačním vybavením). Na to se často zapomíná. Od malička jsem byla vedená k tomu, že pan doktor je někdo, kdo má vždycky pravdu. Kdo ví lépe než já, co je pro mě dobré. Kdo mě opraví, když se porouchám. Prosím, pane doktor, tady vám svěřuji do rukou zodpovědnost za svůj život. Bolí to, dělejte s tím něco. Hned. Pořád to zlobí, asi se snažíte málo! 


Tenhle článek není o tom, že by doktoři byli neschopní, nechci ani snižovat jejich úlohu v našich životech. Nebýt doktorů, tak vám tohle pravděpodobně nepíšu, protože jsem se nejspíš uškrtila na pupeční šňůře. Nebo bych měla po ošklivé zlomenině pravého předloktí dost neschopnou ruku. Jde mi spíš o to, že jsem se po letech, které jsem strávila s nálepkou chronického onemocnění,…

Nejnovější příspěvky

Věneček a kousky chleba

Heather Morris v Košicích

Čtení ušima

#nectujennovinky

MYŠLENKOVÁ SÍŤ II.

Slavnost vlny v Bad Schandau

KNIŽNÍ POCITY: Kavárna v Kodani

Pletená kniha

Dva vlci v nás

MYŠLENKOVÁ SÍŤ